Okruh se dvěma odlišnými tvářemi
Luleč leží na Vyškovsku v nadmořské výšce přibližně 302 metrů a její historie sahá nejméně do roku 1349. Naučná stezka umožňuje poznat obec bez spěchu a v souvislostech. Nevede totiž jen mezi informačními panely v zástavbě, ale pokračuje také do krajiny, k vodě, chatové oblasti a sakrálním památkám.
Celý okruh měří přibližně 5,3 až 5,5 kilometru a je považován za nenáročný. Prakticky se dá vnímat jako dvě navazující části. První je kratší historická procházka ulicemi Lulče, druhá vybíhá do východního okolí obce a má více vycházkový charakter. Na trase se nachází přibližně 21 až 22 informačních panelů či zastavení, jejichž aktuální počet se může podle podoby stezky měnit.
Od zvoničky ke kostelu sv. Isidora
Výchozím i cílovým místem je prostor u obecního úřadu na adrese Luleč 33. Značení tvoří směrovky a značky, místy doplněné obecním znakem. Hned v první části se stezka dotýká několika míst, která připomínají každodenní i duchovní život obce – dřevěné zvoničky, obecního hostince a kostela sv. Isidora.
Barokní kostel vznikl v roce 1783 rozšířením starší kaple, která byla obnovena v letech 1739 až 1741. Dnes je farním kostelem a odkazuje k době, kdy sakrální stavby výrazně utvářely podobu venkovských obcí. Kostel byl opraven v roce 2006 a je evidován jako kulturní památka v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu. Pokud si jej chcete prohlédnout zevnitř, je vhodné předem ověřit možnosti návštěvy – volný vstup mimo bohoslužby nelze automaticky předpokládat.
Přes koupaliště a Kopaniny do krajiny
Po historické části se trasa vydává ven z obce. Jedním z výrazných bodů je přírodní koupaliště U Libuše. To není jen orientačním místem na mapě, ale také prostorem určeným ke sportovně-rekreačnímu využití. V teplejší části roku tak může být příjemnou zastávkou, ovšem aktuální provozní režim a případné možnosti koupání je třeba ověřit samostatně.
Stezka dále pokračuje chatovou oblastí Kopaniny. Právě zde se mění její atmosféra: místo ulic a domů nastupuje otevřenější krajina a lesní úseky. Dvě odpočinková místa na trase dávají možnost rozdělit si výlet na kratší zastávky. Přestože jde o lehkou trasu vhodnou k celoroční návštěvě, po dešti mohou být lesní a nezpevněné části méně pohodlné. Pevná obuv proto přijde vhod.
Poutní místo svatého Martina
Jedním z nejsilnějších motivů lulečské stezky je propojení dvou kostelů. Po kostele sv. Isidora přichází na řadu starší kostel sv. Martina s poutním areálem a křížovou cestou. Kostel je v dostupných podkladech poprvé připomínán už roku 1406 a jeho význam přesahuje běžný rámec místní památky. Trasa zde připomíná poutní tradici, která je s Lulčí dlouhodobě spojena.
Od areálu se stezka vrací lesní cestou zpět ke kostelu sv. Isidora a obecnímu úřadu. Návštěvník tak během jednoho okruhu projde od obecní historie přes rekreační místa až k duchovnímu a krajinářskému vyústění celé vycházky.
Prakticky před cestou
Stezka začíná i končí u obecního úřadu v Lulči. Přibližně pět a půl kilometru zvládne běžný výletník bez zvláštní přípravy, tempo ale může prodloužit čtení panelů a zastávky u památek. Trasa je vhodná pro ty, kteří chtějí spojit nenáročný pohyb s poznáváním obce, nikoli jen rychle projít krajinou.
Největší hodnotou okruhu je právě jeho pestrost. Během jediné vycházky se střídají drobné obecní památky, barokní kostel, koupaliště, chatová oblast, les a poutní areál. Luleč tak nabízí výlet, který není založený na jediné atrakci, ale na postupném skládání příběhu obce a jejího okolí.