Obraz Panny Marie kojící, pramen ukrytý pod hlavním oltářem a kamenná křížová cesta mezi stromy. Malenisko u Provodova nabízí na malém prostoru neobvykle pestrou směs duchovní tradice, barokní architektury a paměti 20. století. Poutní areál leží přibližně dva kilometry jihovýchodně od obce v krajině Vizovických vrchů, asi deset kilometrů od Zlína.
Od legendy k poutnímu místu
Počátky Maleniska se pojí s příběhem mlynářky Anny Vlaštovicové. Podle místní tradice se jí zjevil stařec a ukázal jí pramen. Po omytí očí vodou měla pocítit uzdravení. Jde o legendu, která se stala základem poutní tradice, nikoli o medicínsky doloženou událost. Pramen však dodnes patří k nejvýraznějším místům celého areálu.
Poutníci se sem podle farních a obecních materiálů scházeli už od roku 1712. O několik let dříve darovala Dorota Jahodíková z Pašovic obraz Matky Boží kojící jako poděkování za uzdravení. Obraz je dnes umístěn na hlavním oltáři a svým námětem působí v kostele velmi neobvykle. Místní tradice jej považuje za mimořádně vzácné dílo, opatrnější je ale hovořit především o jeho neobvyklém mariánském námětu.
Barokní kostel nad pramenem
Na místě původní dřevěné kapličky nechal majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi v první polovině 18. století vybudovat zděnou stavbu. Kaple byla posvěcena roku 1735 a roku 1750 rozšířena o chrámovou loď. Tím vznikla podoba dnešního poutního kostela Panny Marie Sněžné.
Jednolodní barokní stavba má půlkruhově zakončené kněžiště, členěné fasády a průčelí zakončené štítovou atikou se sochou Panny Marie. K interiérovým zajímavostem patří vedle obrazu Panny Marie kojící také obraz Panny Marie Sněžné, křížová cesta od Emila Brendla z roku 1947 nebo boční oltář Božského Srdce Páně z roku 1919. Prostor doplňují sochy svatého Antonína Paduánského, svatého Františka z Assisi, svaté Anny s Pannou Marií, svaté Terezie od Dítěte Ježíše a svatých Cyrila a Metoděje.
Ke vchodu vede 52 schodů. Nedaleko kostela stojí vodní kaple, barokní stavba vybudovaná nad pramenem s vodou, které poutní tradice připisuje léčivé účinky. Farní popis uvádí, že voda přitéká z pramene vyvěrajícího pod hlavním oltářem. I zde je vhodné vnímat především duchovní a historický význam místa.
Křížová cesta jako památník
Malenisko není jen mariánským poutním místem. Dnešní kamenná křížová cesta vznikla v letech 1917 až 1918, tedy v závěru první světové války. Její zastavení připomínají padlé vojíny a poutníky z válečných let a nesou věnování okolních obcí. Trasa končí malou kapličkou a vede klidnou lesní krajinou, která dává modlitbě i tiché vzpomínce přirozený prostor.
Současná křížová cesta je v pořadí třetí. První vznikla u Maleniska už roku 1877. V blízkosti kostela stojí také kamenný misijní kříž připomínající Františka Slováka z Provodova, který padl v Ruském Polsku 8. července 1915. V areálu se nachází rovněž novodobý hřbitov zřízený roku 1958 s hrobem provodovských farářů.
Klidný cíl ve Vizovických vrších
Návštěva Maleniska se dá pojmout jako krátký výlet i jako zastavení na delší trase krajinou jihovýchodně od Zlína. Kromě kostela, pramene a křížové cesty stojí za pozornost také fara z let 1760 až 1761, kterou obec označuje za nejstarší zachované stavení v Provodově. V budově někdejší školy byla roku 1905 zřízena noclehárna pro poutníky.
Poutní život zde pokračuje i dnes. Během roku se konají například pouť hasičů, pouť matek, pouť zdravotníků, pouť farnosti, hlavní pouť v neděli po slavnosti Panny Marie Sněžné na počátku srpna nebo podzimní dušičková pouť. Termíny bohoslužeb a přístupnost interiéru se mohou měnit, zvlášť v souvislosti s opravami kostela, proto je dobré ověřit aktuální informace u farnosti.
Malenisko je zajímavé právě tím, že se zde jednotlivé vrstvy minulosti nepřekrývají, ale doplňují. Legenda o prameni, barokní kostel, poutní obraz, válečné vzpomínky i lesní ticho vytvářejí místo, které osloví věřící, milovníky památek i návštěvníky hledající nenáročný a klidný výlet.