Farní kostel sv. Mikuláše v Nové Pace má za sebou nejednu proměnu. Zatímco jeho počátky sahají ke středověkému dřevěnému svatostánku, dnešní věž už desítky let mlčí: původní zvony postupně odnesly válečné rekvizice. Příběh stavby tak není jen vyprávěním o architektuře, ale také o vybavení, které se v průběhu staletí měnilo nebo zaniklo.
Od dřevěného kostela ke kamenné stavbě
Nejstarší písemná zmínka o Nové Pace pochází z roku 1357 a zmiňuje také zdejší farní kostel sv. Mikuláše. Tehdejší stavba byla dřevěná a neměla věž. Zvony visely v samostatné zvonici, která stávala poblíž fary. Od tohoto skromnějšího počátku je dnešní kostel výsledkem několika zásadních stavebních etap.
Po požáru v roce 1564 vznikl kostel kamenný. Další výrazná přestavba začala roku 1783. Přinesla zaklenutí lodi a vznik presbytáře, sakristie, kůru i věže. Přesná podoba stavby se pak dál měnila: požár v roce 1827 poškodil střechu, věž i zvony a vyžádal si opravy. Roku 1872 dostal kostel štíhlou věž s gotizujícím vzhledem a upravené průčelí. Právě tato etapa položila základ jeho současné vnější podobě.
Suchardovi v srdci interiéru
Nejvýraznější místní stopu nese hlavní oltář. Pískovcové dílo vzniklo v roce 1903 v dílně Antonína Suchardy podle návrhu Stanislava Suchardy, významných členů novopacké umělecké rodiny. K oltáři patří také sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha od Stanislava Suchardy. Stěny presbytáře doplňují vlysy s motivy andělů.
Ústředním obrazem je sv. Mikuláš od Josefa Kramolína z roku 1793. O století později dostal nový secesní rám, takže se na jednom místě potkávají různé umělecké vrstvy. Po stranách hlavního oltáře stojí empírové oltáře sv. Josefa a sv. Anny, které vytvořil Jan Sucharda roku 1820. Obrazy na nich maloval Josef Papáček.
Interiér doplňuje empírová kazatelna, křišťálový lustr, křtitelnice a obrazy křížové cesty z roku 1872. Turistický zdroj uvádí, že křtitelnice je cínová a pochází z roku 1662; tento údaj však není ve všech dostupných popisech potvrzen. Také varhany mají vlastní historickou stopu: roku 1799 je zhotovil pražský varhanář J. Horák.
Věž, která přišla o zvony
Ve věži bývalo pět zvonů. Čtyři z nich byly zrekvírovány během první světové války. Poslední, umíráček, odvezli za druhé světové války v roce 1942. Podle farnosti je kostel od té doby bez zvonů. Je to výrazná ztráta, která připomíná, jak snadno se může válečný konflikt propsat i do každodenního života města a jeho památek.
Ve druhé polovině 20. století se kostel dočkal rozsáhlé obnovy. V posledních dvaceti letech století se opravila střecha a omítka, vyměnila elektroinstalace i dlažba, pořídily nové lavice a restauroval mobiliář. Dnešní interiér tak vedle historických předmětů zachycuje i péči, kterou stavba potřebovala, aby mohla dál sloužit jako farní kostel.
Na Masarykově náměstí
Kostel stojí na Masarykově náměstí v centru Nové Paky. Při návštěvě je dobré nezaměnit jej s dřevěným kostelem Proměnění Páně a sv. Mikuláše na Husově kopci. Jde o samostatnou památku, rovněž spojenou se jménem sv. Mikuláše, nikoli o další část farního kostela.
Sv. Mikuláš je aktivním farním místem, a proto se možnosti prohlídky mohou odvíjet od bohoslužeb a aktuálního programu. Před cestou je vhodné ověřit si informace u farnosti. I při krátké zastávce na náměstí však stojí za pozornost kontrast mezi gotizující věží, barokními a empírovými prvky uvnitř a novopackou stopou Suchardových, která dává kostelu osobitý místní rozměr.