Jen málokteré muzeum nabídne během jediné návštěvy tak rozdílné pohledy na minulost. V Muzeu Bojkovska se potká pozdně gotická madona s cechovní truhlicí, popravčí zvon s vysavačem z 50. let nebo školní lavice s kopaničářským krojem. Výjimečný je navíc samotný dům, v němž muzeum sídlí: bývalá školní a soudní budova stojí na místě někdejší bojkovské radnice.
Muzeum, které začalo u učitele
Kořeny instituce sahají do roku 1931, kdy vzniklo Muzeum kraje Bojkovského. Za jeho založením stál především učitel Alois Jašek a první sbírky byly uloženy v budově měšťanské školy. O tři roky později vznikl Musejní spolek, který se o chod muzea staral. Do konce roku 1949 se podařilo shromáždit přibližně 25 tisíc předmětů.
Muzeum v průběhu desetiletí několikrát změnilo působiště. Expozice věnovaná životu lidu na Bojkovsku fungovala od roku 1960 na zámku Nový Světlov, později se sbírky soustředily v prostorách na Palackého ulici. První část nových expozic zde byla zpřístupněna v roce 2011, další sály přibyly v následujících letech.
Od pravěku k řemeslům a soudním procesům
Nejstarší kapitolu regionu představují archeologické nálezy, které časově sahají od středního paleolitu až k Velké Moravě. Na ně navazuje svět tradičních řemesel. Návštěvníci se dozvědí o soukenících, kovářích, kolářích, ševcích, krejčích i řeznících. K vidění je například zařízení soukenické dílny z 18. století, dobové nářadí, cechovní pečetě a truhlice.
Samostatnou pozornost si zaslouží zvěrokleštičství, dnes již zaniklé povolání, i připomínka dalších způsobů obživy, jako bylo včelařství nebo perleťářství. Expozice připomíná také Bajerovu sodovkárnu, která v Bojkovicích působila od 20. do 60. let 20. století. Rozvoj místních řemesel souvisel s podporou majitelů Nového Světlova; první bojkovský cech, soukenický, byl podle muzea založen už roku 1511.
Historie budovy se výrazně propisuje do expozice soudnictví. Bojkovice měly soudní pravomoc pravděpodobně už od druhé poloviny 15. století a později se soudilo na radnici, která stála právě v místě dnešního muzea. Připomíná ji například takzvaná Krevní kniha městečka Bojkovic s procesy z let 1630 až 1721, okovy nebo popravčí zvon z roku 1669. Okresní soud zde působil od počátku 20. století do poválečného období. Vedle něj byla v areálu také věznice.
Každodennost v bytě, třídě i lidovém domě
Muzeum se nevěnuje jen velkým dějinám. Expozice lidového domu a hospodářství přibližuje podobu obydlí používaného do konce 19. století. Nechybí hospodářské zázemí, obrázky na skle ani ručně vyšívané kopaničářské kroje. Nejstarším exponátem této části je jídelní stůl z roku 1665.
Život ve 20. století ukazuje historický byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou. Většina spotřebičů je podle muzea funkční, včetně rádia, mixéru nebo vysavače Standard z konce 50. let. Původní funkci budovy připomíná také školní třída vybavená předměty z období 30. až 50. let. Pro školní skupiny lze připravit i historickou vyučovací hodinu.
Jinou atmosféru má část věnovaná umění a duchovnímu životu. Pomocí vitráží, oltáře a liturgických předmětů napodobuje prostředí kaple. K nejcennějším exponátům patří pozdně gotické madony, přičemž nejstarší pochází ze 70. let 14. století. Zámecká expozice pak představuje část vybavení zámku Nový Světlov a předměty ze zámku Návojná.
Moravské Kopanice pod jednou střechou
Výraznou část muzea tvoří expozice Moravských Kopanic. Zaměřuje se na Starý Hrozenkov, Žítkovou, Vápenice a Vyškovec, tedy kraj, který formovala izolovanost, rozptýlená zástavba a obtížně obdělávaná políčka. Samotné označení Kopanice souvisí s obděláváním půdy kopáním motykou.
Expozice ukazuje roční cyklus, kroje a výšivky, historické fotografie i rekonstrukci kopaničářského obydlí. Návštěvník prochází pitvorem, jizbou, černou kuchyní a kolem chlebové pece. Nejautentičtější pokračování této části se nachází mimo hlavní budovu.
Historický domek čp. 302 v části Potok je malý hliněný dům z počátku 80. let 18. století. Má přibližně 40 metrů čtverečních, nepálené cihly, kamenný základ, hliněné podlahy, tesané trámy a tradiční omítky. V 19. století v něm žili především nejchudší obyvatelé města. Poslední obyvatelka Adéla Kolouchová zde žila od roku 1915 do roku 1969.
Město domek koupilo v roce 2016 a po obnově byl v roce 2022 zpřístupněn jako součást návštěvnického okruhu. Rekonstrukce probíhala v několika etapách a zahrnovala opravu střechy, odvlhčení, obnovu omítek i repasi oken a dveří. Za záchranu získal objekt ocenění Lidová stavba Zlínského kraje 2022.
Muzeum Bojkovska dnes doplňuje stálé expozice přednáškami, výstavami, vzdělávacími programy a muzejními akcemi. V programu pro rok 2026 jsou například témata dějin okresních soudů a věznic, voleb ve 20. století nebo etnografického dokumentu z 18. století. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a možnosti prohlídky domku na Palackého 172 přímo u muzea.