Rodný dům, kostel, kde světil opravený chrám, a hrob nedaleko jeho vchodu. Pitín na Uherskohradišťsku uchovává příběh Josefa Karla Matochy v několika konkrétních zastaveních. Právě jejich blízkost dává návštěvě osobní rozměr: život muže, který stanul v čele olomoucké arcidiecéze, tu lze sledovat od jeho začátků až po poslední odpočinek.
Od domu čp. 59 k olomoucké arcidiecézi
Matocha se narodil 14. května 1888 jako páté dítě v rodině rolníka a kováře. Jeho rodištěm byl dům čp. 59, dnešní adresa Pitín 59. Studoval v Uherském Hradišti, Kroměříži, Olomouci a také v Římě. Roku 1911 získal doktorát filozofie, knězem byl vysvěcen v červnu 1914 a o rok později dosáhl doktorátu teologie.
Vzdělávání zůstalo důležitou součástí jeho působení. Vyučoval na bohosloveckých školách a od roku 1923 pracoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1931 se stal jejím řádným profesorem křesťanské filozofie a spekulativní dogmatiky. Jeho cesta z malé obce do významného církevního úřadu tak vedla přes dlouhá léta studia a akademické práce.
Papež Pius XII. jej jmenoval olomouckým arcibiskupem 23. března 1948 a do úřadu byl uveden 2. května. Pitín mu krátce předtím, 30. března, udělil čestné občanství. Jeho působení v čele arcidiecéze však brzy začal omezovat komunistický režim.
Arcibiskup za zavřenými dveřmi
Od Velikonoc roku 1950 byl Matocha internován v arcibiskupské rezidenci v Olomouci. Veřejně působit mohl jen velmi omezeně a arcidiecézi řídil prostřednictvím generálního vikáře. V roce 1949 ještě tajně vysvětil Františka Tomáška biskupem. Tento čin i další okolnosti jeho života ukazují, jak silný tlak režim na církev vyvíjel.
Jedno z mála Matochových veřejných vystoupení se odehrálo právě v jeho rodné obci. Dne 25. listopadu 1951 světil opravený kostel sv. Stanislava. Chrám procházel rozsáhlou obnovou v letech 1950 až 1951. Kvůli vážnému poškození přišel o klenbu a interiér získal podobu blízkou té dnešní. Věž zakončená křížem dosahuje výšky 42 metrů.
Kostel tak není jen zastávkou při prohlídce Pitína, ale také místem, kde se připomíná Matochovo spojení s obcí v době, kdy byl jinak téměř vyřazen z veřejného života. Další pamětní deska uvnitř chrámu doplňuje připomínku na jeho rodném domě.
Hrob u kostela a paměť obce
Matocha zemřel 2. listopadu 1961 v Olomouci. Během internace mu podle historického textu olomoucké arcidiecéze nebylo umožněno dostávat potřebnou lékařskou péči; okolnosti jeho smrti je proto vhodné popisovat právě s tímto rozlišením. O čtyři dny později byl pohřben na hřbitově v Pitíně, nedaleko vchodu do kostela sv. Stanislava Krakovského.
Rodný dům obec odkoupila v roce 2020 s plánem proměnit jej v muzeum a stálou expozici. Obecní oznámení z roku 2026 uvádělo plánované slavnostní otevření Centra J. K. Matochy na 5. září téhož roku. Protože informace o návštěvním režimu nemusí být aktuální, je před cestou rozumné ověřit si u obce, zda je centrum otevřené a za jakých podmínek lze expozici navštívit.
Procházku po Matochových stopách lze sestavit jednoduše: začít u domu čp. 59, pokračovat ke kostelu a zakončit ji na přilehlém hřbitově. V roce 1999 udělil prezident Václav Havel Matochovi in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy. Pitín ale jeho význam nepřipomíná jen vyznamenáním či pamětními deskami. Především ukazuje, jak se velké dějiny promítly do života jednoho člověka a do míst, která znal od dětství.