Rašeliniště Paterák ukazuje, že péče o přírodu nemusí znamenat jen ochranu toho, co už vzniklo. Když se zde zahrazovaly odvodňovací příkopy, voda začala v krajině znovu zůstávat. Mokřejší prostředí pomáhá obnovovat podmínky, na nichž jsou zdejší rašelinná společenstva závislá, a vytváří také nové biotopy vhodné pro vzácné vážky.
Jedna z pěti částí Kladských rašelinišť
Paterák leží ve Slavkovském lese a je součástí Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny. Ta zahrnuje pět samostatných částí: Tajgu, Paterák, Lysinu, Malé rašeliniště a Husí les. Rezervace byla vyhlášena v roce 1933 a chrání především vrchovištní rašeliniště s borovicí blatkou a dalšími společenstvy vázanými na rašelinné prostředí.
Paterák se rozkládá přibližně v nadmořské výšce 816 až 836 metrů. Zasahuje do katastrů Lazy, Prameny a Vranov u Rovné; jako obec spojenou s lokalitou je proto vhodné uvést Prameny. Jeho poloha v lesnatém Slavkovském lese připomíná, že zdejší krajina není jen souvislým lesem. Její součástí jsou i mokřadní plochy, které mají vlastní podmínky i charakter.
Život závislý na dešti a mokré půdě
Paterák je vrchoviště – typ rašeliniště, který získává vodu převážně ze srážek, nikoli z okolních minerálních pramenů. Pro zdejší prostředí jsou typické rašelinné smrčiny a blatkové bory. Rostou tu druhy, které se dokážou přizpůsobit dlouhodobě mokrým stanovištím, například rosnatka okrouhlolistá, vlochyně a klikva bahenní. Důležitou součástí rašeliniště jsou také rašeliníky.
Rosnatka patří mezi masožravé rostliny, což z ní dělá nápadný příklad zvláštního života na rašeliništi. Její výskyt ale není důvodem vstupovat mimo povolené cesty nebo hledat rostliny zblízka. Přírodní hodnoty Pateráku spočívají především v celém propojeném prostředí: v mokré půdě, rašelinné vegetaci i lesních porostech, které se zde utvářely za specifických podmínek.
Obnova, která vrací vodu do krajiny
Odvodňovací příkopy odvádějí vodu z mokřadů a mohou tím změnit poměry, na nichž jsou rašeliništní druhy závislé. Jejich zahrazení na Pateráku pomohlo obnovit zamokření. Součástí změn je také ústup smrku, který na některých místech expandoval, a vznik nových stanovišť. Ta mohou nabídnout vhodné podmínky vzácným vážkám.
Obnova rašeliniště není jednorázová úprava, která by krajinu okamžitě vrátila do původního stavu. Jde o práci s vodním režimem a o podporu procesů, díky nimž se mokřad může dál vyvíjet. Paterák tak vedle své přírodní hodnoty představuje i příklad toho, jak cílený zásah může pomoci krajině zadržet vodu.
Stezka u Kladské není cestou přes Paterák
Kdo chce poznat rašeliništní krajinu Slavkovského lesa z návštěvnické trasy, může zamířit k osadě Kladská. Naučná stezka u Kladského rybníka měří přibližně 2,5 kilometru a vede kolem podmáčených smrčin a blatkových borů. Její součástí jsou povalové chodníky, informační panely a vyhlídkový altán. Kladská je dostupná autem s možností parkování v osadě nebo autobusem od Mariánských Lázní či Lázní Kynžvart.
Tato trasa však neprochází samotným Paterákem. Při plánování výletu je proto dobré rozlišovat mezi přístupnou stezkou u Kladské a jednotlivými částmi rozsáhlé rezervace. U chráněných mokřadů má smysl držet se značení a respektovat jejich hranice: právě citlivost na změny vody a prostředí je důvodem, proč jsou tak cenné.