Po cestě z Plzně do Prahy se tudy do roku 1842 vstupovalo do Berouna. Plzeňská brána, známá také jako Horní brána, nebyla jen průchodem v hradbách: střežila přístup do města, sloužila k výběru cla a později také jako místo, odkud hlásný sledoval dění. Dnes její interiér přibližuje příběh berounského opevnění i městských práv a z ochozu je možné pohlédnout na Husovo náměstí a Městskou horu.
Vstupní bod na cestě z Plzně
Berounské městské opevnění začalo vznikat na přelomu 13. a 14. století. Hradby, příkop a dvě městské brány tvoří významný soubor, který se dochoval v rozsahu řazeném k nejlepším městským fortifikačním systémům v Čechách. Plzeňská brána je jeho dobře viditelnou součástí a zároveň stavbou, která v sobě spojuje obrannou, správní i každodenní funkci.
Její poloha odpovídala významu cesty vedoucí z Plzně do Prahy. Průchodem se nešlo jen do města; až do roku 1752 se zde vybíralo clo. Brána tak připomíná, že opevnění nebylo pouhou hranicí mezi bezpečným a otevřeným prostorem. Město díky němu mohlo kontrolovat vstupy a zároveň regulovat pohyb po důležité trase.
Obrana ukrytá ve zdivu
Stavba má podobu věže s klenutým průjezdem. Ten chránil padací most a spouštěcí mříž, tedy prvky, které bylo možné použít k uzavření vstupu. Zajímavé je i původní schodiště vedené přímo v síle zdiva. Při prohlídce tak lze vnímat, jak se obranné nároky promítly do samotného uspořádání stavby, nejen do jejího vnějšího vzhledu.
Klenuté místnosti uvnitř měly i praktické využití: měšťané v nich ukládali obecní cennosti a zbraně. Brána tedy nebyla prázdnou kulisou na okraji města, ale součástí jeho zázemí. Její jednotlivé prostory se přizpůsobovaly potřebám obrany i správě městského majetku. V bývalé zbrojnici dnes návštěvníci najdou expozici věnovanou historii a architektuře brány a berounskému opevnění.
Od gotiky k dnešní podobě
Podoba brány se v průběhu staletí měnila. V 16. století bylo přestavěno nejvyšší patro a před samotnou bránou vzniklo čtvercové předbraní. Významný zásah přinesl požár roku 1735, po němž stavba získala barokní střechu. Současný vzhled pak pochází z roku 1896. Na jedné věži se tak potkává středověký základ s úpravami, které reagovaly na další staletí jejího používání.
Proměny se netýkaly jen střechy a horních částí stavby. V nejvyšším patře býval od středověku byt hlásného a obýván byl až do roku 1972. Hlásný představuje další důležitou kapitolu v životě brány: stavba, která původně kontrolovala příchod do města, sloužila také jako místo pozorování. Z jejího ochozu je dnes možné vyhlédnout na Husovo náměstí a Městskou horu a spojit si tak historickou funkci věže s orientací v současném Berouně.
Expozice o bráně i městských právech
Prostory Plzeňské brány nyní využívá Muzeum Českého krasu. Vedle expozice v bývalé zbrojnici čeká v horním patře výklad o městských právech a privilegiích Berouna, doplněný barevnými kopiemi královských listin. Prohlídka tak nekončí u technických podrobností opevnění: ukazuje také, jak se městské postavení a jeho práva promítaly do života obce.
Plzeňská brána leží na adrese V Plzeňské bráně, 266 01 Beroun, a je součástí nemovité kulturní památky městského opevnění. Návštěvní doba bývá sezonní, ve vybraných dnech od května do října. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální termíny a podmínky u Muzea Českého krasu nebo v turistických informacích Berounska. Brána se dobře hodí jako zastávka při poznávání historického centra: nabízí konkrétní pohled na obranu města a zároveň výhled, který její někdejší strategickou polohu připomíná dodnes.