Sadový pramen nečekal na hosty v kolonádě. Vyšel najevo roku 1852 při hloubení základů Vojenského lázeňského ústavu, který měl sloužit k organizované léčbě vojáků. Dnes je někdejší léčebna lázeňským hotelem a v jejím suterénu lze navštívit veřejnou pramenní vázu. Budova tak spojuje dvě tváře Karlových Varů: léčebné zařízení a město minerálních vod.
Vojenský ústav v lázeňském městě
Stavba vznikla jako Vojenský lázeňský ústav a patřila k významným zařízením svého druhu. Krajský plán správy památky UNESCO uvádí, že se stavělo v letech 1853 až 1855 podle projektu Wenzela Hagenauera. Budova měla klasicistní podobu a řadila se mezi největší vojenské lázeňské ústavy v Evropě.
O začátku a dokončení stavby však prameny podávají rozdílné údaje. Historický text provozovatele uvádí zahájení prací v srpnu 1852 a slavnostní otevření 12. července 1854, spojené také s vysvěcením kaple. Krajský plán naproti tomu vymezuje výstavbu lety 1853–1855. Data proto nelze bez dalšího vysvětlení sloučit do jediného přesného letopočtu.
Původně měl ústav dvě patra, čtyři křídla a nádvoří. V roce 1924 přibylo třetí patro. V nádvoří stojí busta lázeňského lékaře doktora Hochbergera, kterou roku 1890 vytvořil sochař Tomáš Seidan. Jednoduchou původní fasádu později doplnil historizující dekor; krajský plán klade tuto úpravu do roku 1905.
Pramen objevený pod základy
Objev vody přímo při stavbě dal ústavu důležitou součást jeho léčebného zázemí. Sadový pramen se používal k pitné kúře pacientů společně s Hochbergerovým pramenem. V pojmenování se ale historické záznamy rozcházejí: městský přehled uvádí, že Sadový pramen býval označován jako Císařský, zatímco historický text provozovatele spojuje dnešní Sadový pramen s názvem Hochbergerův. Starší názvy proto není vhodné zaměňovat za jednoznačnou a neměnnou posloupnost.
Městské infocentrum řadí Sadový pramen mezi karlovarské minerální prameny jako dvanáctý. Uvádí teplotu 39,1 °C a obsah oxidu uhličitého 750 mg/l; právě vyšší podíl CO₂ se podílí na jeho nakyslé chuti. Jde o zveřejněné hodnoty, které se mohou měnit, nikoli o neměnné vlastnosti za všech okolností.
Od lazaretu k lázeňskému hotelu
Historie budovy se neomezila na léčebné pobyty. Za druhé světové války sloužila jako polní lazaret. Po roce 1945 se vrátila lázeňskému účelu a v letech 1960 až 1964 prošla generální opravou. Dnes zde funguje lázeňský hotel s ubytováním, stravováním a léčebnými službami.
Proměny domu zároveň ukazují, jak dlouho se v Karlových Varech udržovala kontinuita lázeňského provozu, i když se měnily jeho potřeby a podoba. Budova nebyla jen kulisou městského života: od počátku měla zajišťovat péči o pacienty a využívat zdejší minerální vodu.
Pramen v sousedství sadů
Lázeňský dům je třeba odlišit od Sadové kolonády. Veřejná cesta k pramenní váze v suterénu vede právě od kolonády ve Dvořákových sadech. Kolonáda vznikla roku 1884 podle projektu ateliéru Fellner & Helmer a propojuje vývěr pramene s prostorem Městských sadů. Společně tak vytvářejí menší, ale výmluvnou část karlovarské lázeňské krajiny.
Od Vřídla je to k Sadové kolonádě a dále k prameni zhruba 800 metrů, přibližně patnáct minut pěšky. Městský zdroj uvádí přístup k veřejné váze v suterénu denně od 6:00 do 18:30; režim je vhodné před návštěvou ověřit. Lázeňský dům stojí na adrese Mlýnské nábřeží 574/7. Nejlépe se tu poznává místo jako celek: historická léčebna, pramen nalezený při její stavbě a kolonáda zasazená do zeleně.