Prádelna pro zámecký dvůr
V centru Raduně stojí dům, který na první pohled nemusí působit jako mimořádná památka. Raduňská vošárna, dům čp. 50, je však cenným dokladem každodenního provozu šlechtického sídla. Název vošárna pochází z německého slova Waschhaus, tedy prádelna. Objekt sloužil jako prádelna a sušárna pro raduňský zámek a jeho dvůr.
Stavba je řazena mezi hodnotné barokní objekty z druhé poloviny 18. století. Přesný rok jejího vzniku ovšem není jistý. Podle historie zveřejněné spolkem Vošárna byla původní pozdně barokní obecní prádelna v letech 1823 až 1826 přestavěna na zámeckou prádelnu. O provozu v té době svědčí také zpráva z 14. září 1823, která zmiňuje vydláždění tehdy zpustlé vošárny a zazdění kotle.
Prádelna a sušárna zde fungovala až do roku 1945. Poté se využití budovy změnilo. Do začátku 80. let 20. století sloužila jako obytný dům, následně zůstala opuštěná. Bez pravidelné údržby začala rychle chátrat.
Památka na hraně zániku
Raduňská vošárna je kulturní památkou od 3. května 1958. Přesto její ochrana dlouho neznamenala jistotu, že se objekt podaří zachovat. V 90. letech ji vlastnila firma STAFOS. V roce 1995 sice začaly práce na opravě střechy a statickém zajištění, dokončeny však nebyly. O tři roky později byla budova zařazena mezi ohrožené a nevyužívané kulturní památky.
Situaci dále zkomplikoval bankrot vlastníka, exekuce a neúspěšná dražba v roce 2004. Podle historie zveřejněné spolkem Vošárna se tehdy zdálo, že cenná stavba bude jen obtížně hledat cestu k novému využití. Zlom přinesl místní rodák Rostislav Müller. Zchátralý objekt koupil a postavil se do čela občanského sdružení Vošárna, které se zasadilo o jeho záchranu.
V roce 2010 už Česká televize uváděla, že budova byla vyjmuta ze seznamu nejohroženějších kulturních památek. Nešlo však pouze o zakonzervování historického domu. Cílem bylo najít mu takovou funkci, která jej udrží v životě i do budoucna.
Obnova s respektem k minulosti
Rekonstrukce probíhala přibližně v letech 2008 až 2011, dokončovací práce pokračovaly i později. V roce 2008 byl vztyčen nový krov a položena provizorní krytina, o rok později dostala střecha břidlicové pokrytí. Podle údajů spolku byl projekt obnovy budovy dokončen a zkontrolován v prosinci 2012.
Obnova se nesoustředila jen na vnější podobu. V interiéru zůstaly zachovány historické klenby, střední část síně s topeništi a dymníkem, kované mříže i cihelné podlahy. Část krovové konstrukce je prezentována tak, aby návštěvníci mohli vnímat i technickou stránku stavby. Poškozená okna, dveře a některé části mříží nahradily repliky vytvořené podle dochovaných originálů.
Součástí projektu byla také obnova kamenného oplocení z roku 1824 a dostavba části zaniklé zdi. Celkové náklady podle spolku dosáhly přibližně 5,8 milionu korun, přičemž většinu pokryla dotace z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko.
Od zámeckého prádla ke kulturním setkáním
Po rekonstrukci získala vošárna novou úlohu. Měla se stát společenským centrem obce, zázemím pro místní kluby a spolky i místem pro dětské a volnočasové aktivity. Historická prádelna tak nezůstala pouze němou připomínkou minulosti, ale začala sloužit současným obyvatelům.
Podle prezentačních materiálů může prostor využít také pořadatel společenského nebo firemního setkání. Uvnitř se počítá s kapacitou až 70 osob, při využití celého areálu až s 90 návštěvníky. Konkrétní program a režim otevření se však mohou měnit, proto je vhodné si před cestou ověřit aktuální možnosti návštěvy u provozovatele.
Výlet za památkami Raduně
Vošárna leží na adrese 9. května 50 v obci Raduň, přibližně šest kilometrů jihovýchodně od Opavy. Nejlépe ji lze navštívit jako součást výletu, který spojí několik místních památek. V její blízkosti se nachází státní zámek Raduň, zámecký park, oranžerie, sýpka a kostel Nejsvětější Trojice.
Právě v tomto propojení spočívá největší kouzlo vošárny. Nevypráví jen o barokní architektuře, ale také o práci, která udržovala chod šlechtického sídla, o proměnách obce i o tom, že záchrana památky nemusí začít ve velké instituci. Někdy ji nastartuje člověk, který se rozhodne nenechat důležitou část místní historie zmizet.