V Raduni se zámek neodděluje od krajiny, která jej obklopuje. Rybníky, stromy a zvlněný terén jsou součástí promyšlené kompozice: při procházce se mění průhledy na zámeckou budovu a její obraz se může objevit také na hladině Vrchního rybníka. Právě střídání vody, porostů a otevřenějších míst dává parku jeho osobitý charakter.
Od zámeckého zázemí k anglickému parku
Počátky parku sahají do 20. let 19. století. Při tehdejší proměně zámeckého areálu se začal utvářet anglický park určený k procházkám i vyjížďkám. Namísto pravidelné zahrady, v níž by dominovaly geometrické tvary, využívá přírodní ráz místa a jeho členitost.
Na podobě parku se v druhé polovině 19. století podíleli zahradní architekt Eduard Petzold a hrabě Pückler-Muskau. Krajinářský přístup nespočívá jen v rozmístění jednotlivých stromů nebo vodních ploch. Důležité je také to, jak se tyto prvky navzájem propojují a jak se z různých míst otevírají pohledy do okolí i na zámek.
Rozloha areálu se v historických údajích liší podle období. Odborný regionální přehled uvádí dnes necelých 20 hektarů, zatímco před rokem 1948 měl park 28 hektarů. Rozdíl připomíná, že zámecká krajina se v čase měnila podobně jako její využití.
Svahy, které mění tvář parku
Raduňský park těží z okolního kopcovitého terénu. Východně orientované svahy pokrývají převážně buky, na západních převažují smrky s příměsí borovice lesní. Rozdílné porosty dávají jednotlivým částem místa odlišnou náladu a zároveň ukazují, jak se při tvorbě parku počítalo s přirozenými podmínkami území.
Buky jsou výrazným prvkem zejména v sezonním proměňování krajiny. Na jaře se pod stromy otevírá pohled na probouzející se bylinné patro, v létě jejich koruny poskytují stín a na podzim se mění barevnost svahů. Návštěvník tak nemusí hledat jedinou dominantu; zajímavé jsou i proměny světla, které prochází porosty a dopadá na cestu nebo vodní hladinu.
Rybníky jako součást kompozice
Voda do parku přináší další měřítko i pohyb. Potok Raduňka protéká katastrem obce a vodní prvky jsou součástí zdejší zámecké krajiny. V parku se uvádí soustava chovných rybníků; mezi nimi se pozornosti těší Vrchní rybník, v jehož hladině se může zrcadlit zámek. Umělé ostrůvky pak narušují souvislou vodní plochu a doplňují její podobu.
V okolí Raduně se nachází také soustava pěti rybníků severně od obce. Není však správné automaticky předpokládat, že všech pět leží přímo v zámeckém parku. Při návštěvě je proto lepší vnímat parkové vodní prvky jako část širší krajiny, nikoli je zaměňovat s celou rybniční soustavou v okolí.
Procházka s ohledem na místo
Park je součástí kulturní památky a podle návštěvního řádu bývá veřejnosti volně přístupný. Provozní nebo bezpečnostní důvody ale mohou přístup dočasně změnit, proto se před cestou vyplatí ověřit aktuální informace u zámku. Návštěvní řád zároveň žádá, aby se lidé drželi vyznačených cest a nepoškozovali ani neodnášeli rostliny a živočichy.
Raduňský park stojí za návštěvu i pro ty, kdo se chtějí projít bez spěchu a sledovat, jak se historická architektura začleňuje do přírodního prostředí. Jeho půvab nespočívá v jediné atrakci, ale v návaznosti jednotlivých prvků: ve svahu, který vede pohled mezi stromy, v rybníku zachycujícím siluetu zámku i v proměně parku během roku.