Nedělní jeskyně leží v lomu, který ještě nedávno sloužil těžbě vápence. Dnes se však o Špičce nedá mluvit jako o aktivním lomu: těžba skončila v polovině roku 2021, když byly vytěženy zásoby. Místo tak vstupuje do další etapy, v níž se řeší jeho sanace a rekultivace. V Radotínském údolí se tu potkávají stopy průmyslové činnosti, skrytý podzemní svět i vzpomínka na někdejší hostinec.
Od těžby vápence k proměně krajiny
Lom Špička se nachází v katastru Radotína, v údolí, jehož podobu po léta ovlivňovalo dobývání vápence pro cementárnu. Konec těžby ale neznamená, že se území okamžitě proměnilo v hotový přírodní park nebo volně přístupný cíl. Navazuje na něj postupná sanace a rekultivace, tedy práce, které mají území upravit po těžebním provozu.
V dokumentaci z roku 2021 se objevoval návrh rekultivačního záměru s terénními úpravami a zařízením pro zasypávání. Počítal s plochou přibližně 43 tisíc metrů čtverečních a s uložením až 737 tisíc krychlových metrů materiálu. Jde o parametry tehdejšího návrhu, nikoli o potvrzení, že se všechny práce v tomto rozsahu uskutečnily nebo právě probíhají. Podstatné je, že Špička už není těžebním provozem a její budoucí podoba souvisí s navazujícími úpravami.
Nedělní jeskyně pod lomem
Nečekanou protiváhu k rozsáhlému zásahu do krajiny představuje Nedělní jeskyně. Její příběh začal při práci v lomu a ukazuje, že i místo spojené s těžbou může odhalit přírodovědně cenný prostor, který zůstával skrytý pod povrchem. Jeskyně byla objevena na počátku 21. století; materiál Muzea Českého krasu uvádí rok 2002 a její podrobné zdokumentování v roce 2023. Jiné podklady zmiňují rok 2004, proto není možné datum objevu uvádět bez výhrady.
Právě kontrast mezi lomem a jeskyní dělá ze Špičky pozoruhodné místo. Nahoře je patrná krajina proměněná lidskou činností, pod ní se skrývá svět, který se podařilo lépe poznat až dlouho po svém objevení. Nedělní jeskyně ale není běžnou návštěvnickou atrakcí. Její existence neznamená, že je možné sestoupit do lomu nebo se do podzemí vydat na vlastní pěst.
Hostinec Na Cikánce jako vzpomínka na údolí
Další vrstvu příběhu připomíná zaniklý hostinec Na Cikánce, spojovaný s restaurací pana Böhma. Radotínští jej řadili mezi podniky, které považovali za své, přestože neležel přímo na území Radotína. Vypovídá to o tom, že každodenní život lidí se neřídí jen hranicemi katastrů: údolí a okolní osady tvořily společný prostor pro výlety i setkávání.
Hostinec dnes patří minulosti a z někdejšího společenského zázemí tak zůstává především místní paměť. Vedle těžby a jeskyně připomíná, že Radotínské údolí nebylo pouze pracovním prostorem, ale také součástí života lidí z okolí.
Na návštěvu okolí, ne do lomu
Špička není běžně zpřístupněnou turistickou atrakcí a veřejný vstup do lomu ani Nedělní jeskyně není potvrzen. Při procházce okolím je proto namístě držet se veřejných cest a do prostoru lomu nevstupovat bez výslovného povolení. Návštěvní režim se může měnit.
Radotínské údolí stojí za pozornost právě pro vrstvy, které se v něm překrývají: někdejší těžbu, postupnou proměnu krajiny, podzemní objev i zaniklé místo setkávání. Lom Špička dnes není cílem, do něhož by se mělo vstupovat, ale výraznou součástí příběhu údolí, který pokračuje i po ukončení těžby.