Dominanta Únětic s kořeny ve středověku
V horní části Únětic, nedaleko historického středu obce, stojí stavba, kterou nelze při procházce přehlédnout. Kostel Nanebevzetí Panny Marie tvoří výraznou urbanistickou dominantu sídla a jeho pozdně barokní podoba dobře zapadá do prostředí starých usedlostí i okolní krajiny Únětického potoka.
Na stejném místě přitom nestojí první kostel. Únětický chrám je doložen nejpozději k roku 1132, kdy jej měl založit kněz-kanovník Zbyhněv. Původní kamenná stavba byla románská a měla čtyři oltáře zasvěcené Panně Marii, svatému Václavu, svatému Janu Nepomuckému a svatému Kříži.
Starší kostel postupně nahradila reprezentativnější stavba. Dnešní chrám byl založen 9. května 1766 a dokončen v roce 1770. Na jeho vzniku se podílel odkaz faráře Václava Nespěšného i příspěvek svatovítské kapituly. Údaj o vysvěcení se v dostupných materiálech rozchází: nejčastěji se uvádí 23. prosinec 1770, některé církevní podklady zmiňují až 17. srpen 1783.
Pozdně barokní stavba v centru obce
Kostel je obdélná jednolodní stavba, která svým půdorysem částečně připomíná kříž. V západním průčelí vystupuje věž, nad presbytářem se nachází menší sanktusová věžička. Loď je zaklenuta valenou klenbou rozdělenou do tří polí pásy. Fasády oživují pilastry a plasticky ztvárněná vykrajovaná pole.
Jeho působení nespočívá jen v jednotlivých architektonických detailech. Kostel je přirozeným středem historických Únětic a pomáhá číst jejich půdorys i minulost. Areál je kulturní památkou; ochrana se vztahuje také na ohradní zdi s branami v bezprostředním okolí.
Obraz od Ignáce Raaba a zdobené oltáře
Největší pozornost v interiéru poutá hlavní oltář. Na jeho tumbě je umístěn znak metropolitní kapituly, po stranách stojí branky se sochami svatého Jáchyma a svaté Anny. Nechybějí ani malované znaky dobrodinců, kteří se na vybavení kostela podíleli.
Dominantní obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Ignác Raab. Dílo je datováno rokem 1749 a do nového kostela bylo přeneseno ze starší stavby. Právě díky němu se v Úněticích dochovalo umělecké dílo, které vznik dnešního chrámu předcházelo a propojuje obě etapy historie místa.
Loď doplňují dva boční oltáře s vyřezávanými baldachýny a obrazy svatého Vojtěcha a svaté Barbory. Jejich autorství bývá připisováno W. Weissovi, tato atribuce však není ve všech podkladech potvrzena. Interiér dotváří barokní až rokoková kazatelna se znakem kanovníka Jana Hrobčického z Hrobčic.
Zvonový příběh a zapomenutý hřbitov
Historii kostela připomínají také jeho zvony. Ve věži se dochoval zvon z roku 1653, který ulil pražský zvonař Mikuláš Loew. V osmdesátých letech 20. století k němu přibyly dva nové zvony, Maria a Jan Evangelista. Ve zbraslavském zvonařství Manoušek byly vysvěceny 13. srpna 1989.
Ke kostelu patřil také hřbitov. Původní pohřebiště kolem chrámu sloužilo do roku 1749, nový hřbitov vznikl už v roce 1698 v době morové epidemie. Na jeho okraji byla později zřízena kaple svatého Josefa. Při návštěvě je proto dobré vnímat kostel, okolní zdi i kapli jako součást širšího historického sakrálního prostoru.
Tip pro návštěvu Únětic
Kostel najdete v ulici Rýznerova, v horní části obce. Dnes je filiálním kostelem Římskokatolické farnosti Roztoky u Prahy; do konce roku 2008 byl kostelem farním. Bohoslužby se zde podle aktuálního rozpisu konají zpravidla v neděli ráno a ve čtvrtek odpoledne, termíny se však mohou měnit, zejména během letních prázdnin.
Protože jde o živý sakrální prostor, interiér nemusí být mimo bohoslužby běžně otevřený. Kostel navíc nemá bezbariérový přístup. Návštěvu lze spojit s procházkou historickým středem Únětic, cestou podél Únětického potoka nebo zastávkou u místního pivovaru. Právě v tomto spojení architektury, krajiny a každodenního života obce spočívá půvab místa, které leží jen kousek od Prahy.