Žatecký evangelický kostel nestojí na náhodném místě. Dnes jej najdeme u křižovatky Komenského a Husovy ulice, na jihozápadní straně historického centra. Dříve tudy vedly důležité cesty a vybíralo se zde mýto. Kamenný rozcestník u vchodové branky dodnes připomíná někdejší rozdělení tras směrem na Karlovy Vary a Kadaň. Kostel tak není jen sakrální stavbou, ale také stopou staršího uspořádání města.
Kostel z konce 19. století
Evangelický svatostánek vznikl v letech 1897 až 1898 v pseudorenesančním stylu. Jeho výstavbu inicioval a financoval Moritz Lüdersdorf, majitel žatecké továrny na papírové krabice a významná osobnost místní evangelické obce. Lüdersdorf se uplatnil také jako kulturní mecenáš. Stavba kostela tak ukazuje, že jeho zájem o rozvoj města nekončil u průmyslového podnikání.
Plány připravil architekt Josef Petrovský. S Lüdersdorfem spolupracoval i na dalších projektech, mimo jiné na továrně a obytné vile. V Žatci se tak jeho práce promítla nejen do sakrální architektury, ale také do podoby průmyslového a obytného prostředí.
Věž, loď a zdobné detaily
Kostel tvoří jediná obdélná loď, užší presbytář, sakristie a výrazná hranolová věž. Ta je třípatrová a po stranách ji doplňuje dvojice připojených schodišťových věží. Průčelí člení rustika, římsy a kruhový okenní otvor. Celek stojí za pozornější prohlídku zvenčí: jednotlivé prvky dávají stavbě reprezentativní výraz, ale její základní hmota zůstává přehledná a kompaktní.
V oknech lodi a presbytáře se dochovaly vitráže. Konec 19. století připomíná také vnitřní zařízení a malby na sklech. Právě podobné detaily pomáhají představit si, jak byl prostor vybaven v době, kdy kostel vznikal. Nejde jen o architektonickou schránku, ale o stavbu, jejíž výzdoba a vybavení tvoří součást jejího původního záměru.
Varhany, které změnily místo
Zajímavou kapitolu představují varhany. Původní nástroj postavil v roce 1897 pražský varhanář H. Schiffner. Roku 1938 byl odvezen na opravu do Německa, odkud se už nevrátil. Současné varhany jsou dílem pražského mistra Urbana a do Žatce se dostaly po roce 1945. Odkud přesně pocházely předtím, se neví.
Proměna varhanního vybavení připomíná, že dějiny památky netvoří pouze okamžik jejího vzniku. Války, opravy i přesuny předmětů zanechávají v interiéru vlastní stopy. U žateckého kostela tak vedle původního architektonického záměru zůstává i příběh ztraceného nástroje a jeho neznámého nástupce.
Místo, které žije i dnes
Kostel je majetkem Českobratrské církve evangelické a patří k němu také fara v Husově ulici. Podle Regionálního muzea K. A. Polánka se zde konají příležitostné bohoslužby, pěvecká vystoupení a koncerty. Pravidelná otevírací doba ani možnost běžné prohlídky nejsou potvrzeny, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální program u církve.
Při procházce Žatcem může být kostel zastávkou, která propojí několik vrstev městské historie: cestní rozcestí a někdejší mýto, rozvoj evangelické obce i podnikatelské mecenášství konce 19. století. Jeho poloha připomíná, že významné stavby často nevznikaly mimo každodenní život města, ale právě v místech, kudy lidé procházeli a kde se Žatec napojoval na okolní krajinu.