Zatímco dnešní kostel sv. Václava v Bosni získal svou podobu v roce 1729, jeho věž uchovává mnohem starší památku: zvon datovaný rokem 1567. Je připomínkou kostela sv. Jana Křtitele, který stál na tomto místě před barokní stavbou. V jedné návštěvě tak lze zahlédnout dvě různé vrstvy místních dějin – středověké kořeny a výraznou barokní podobu.
Zvon se jmény Vančurů
Zvon z roku 1567 je podle místního spolku jediným pozůstatkem starého kostela. Jeho nápis připomíná zasvěcení Bohu a svatému Janu a uvádí Hynka Vančuru z Řehnic a na Valečově i Petra Vančuru. Jména i zasvěcení propojují zvon s někdejším kostelem sv. Jana Křtitele, který je v Bosni připomínán už ve 14. století.
Dnešní stavba tedy není jen samostatnou barokní památkou. Navazuje na starší sakrální místo a zachovává předmět, který jeho předchozí podobu připomíná konkrétněji než pouhá písemná zmínka. Podle místního spolku se fragmenty někdejšího kostela dochovaly také zazděné v ohradní zdi hřbitova. Při prohlídce areálu proto stojí za to vnímat nejen průčelí a věž, ale i zdi, které prostor obklopují.
Barokní dominanta návsi
Kostel nechala vystavět hraběnka Marie Alžběta z Valdštejna, rozená z Fürstenberka. Vysvěcen byl 28. září 1729 a jeho stavba je připisována valdštejnskému staviteli Mikuláši Raimondimu. Památkově chráněný areál leží na návrší ve středu obce a tvoří výraznou dominantu návsi.
Stavba je jednolodní, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Její architektura je přehledná a působí jako celek, který přirozeně uzavírá prostor kolem hřbitova. Historie místa přitom není patrná jen z kostela samotného: do chráněného areálu patří také hřbitovní zeď se dvěma branami, márnice s náhrobkem J. Hoppeho a kamenný kříž.
Obrazy a vybavení interiéru
Hlavní oltářní obraz zachycuje Zavraždění sv. Václava. Roku 1733 jej namaloval Jan Jiří Hertl, tedy jen několik let po vysvěcení kostela. Boční oltáře jsou zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Zvěstování Panně Marii. Spolu s patronem kostela připomínají, že barokní stavba vznikla v době, kdy se formovala také její výzdoba a vnitřní uspořádání.
Kostel je využíván k pravidelným bohoslužbám, ale běžnou otevírací dobu pro návštěvníky se nepodařilo spolehlivě potvrdit. Není proto jisté, že bude interiér při příjezdu přístupný. Areál navíc není bezbariérový. I při pohledu zvenčí však nabízí dostatek podnětů: od vrstveného příběhu zvonu přes barokní architekturu až po drobné součásti hřbitovního prostoru.
Péče o kostel a výročí v roce 2029
O budoucnost památky se začal starat také místní spolek Pro boseňský kostel, založený v červnu 2025. Jeho cílem je ve spolupráci s obcí a církví podpořit opravy a dlouhodobou péči. Spolek upozorňuje na narušený stav konstrukcí a potřebu stabilizace, opravy střechy, říms, okenních záklenků a omítek. Jde o informace spolku, nikoli o nezávislé aktuální technické posouzení; vývoj příprav oprav proto může být jiný než v době zveřejnění těchto údajů.
Spolek spojuje péči o kostel s přípravou na 300. výročí jeho vysvěcení, které připadne na rok 2029. Pro návštěvníka je to další důvod vnímat Boseň nejen jako místo s barokní dominantou, ale také jako obec, v níž se o zachování památky aktivně diskutuje. Zvon z roku 1567 přitom zůstává nejstarším hmatatelným pojítkem mezi dnešním kostelem a jeho dávným předchůdcem.