Největší zvláštnost poutního areálu v Chlumu Svaté Maří se nachází přímo u západního průčelí chrámu: oválná Milostná kaple, která je od hlavního prostoru kostela oddělená. Návštěvník tu tak nevstupuje jen do velkého barokního kostela, ale do promyšleného celku, v němž se střídá chrám, kaple, ambitní okruh i někdejší proboštství. Areál v Karlovarském kraji je od roku 2018 národní kulturní památkou.
Legenda o sošce a doložené začátky
Místní pověst vypráví o tovaryšovi, který našel sošku Panny Marie s dítětem v lískovém keři. Když ji odnesl, měla se na místo nálezu opakovaně vracet. Příběh vysvětluje, proč se právě zde rozvinula mariánská úcta, nelze jej však zaměňovat za historicky doložený popis událostí.
Počátky poutního místa jsou starší než jeho dnešní podoba. Roku 1383 získal řád Křižovníků s červenou hvězdou v Chlumu 60 jiter půdy a další práva. Na místě dřevěné kaple pak vznikl kolem roku 1400 kamenný kostel. Gotickou stavbu roku 1429 vypálili husité; na konci 15. století, v letech 1482 až 1492, byla přestavěna a rozšířena.
Od fary k baroknímu poutnímu centru
Zásadní proměna přišla roku 1687, kdy byla zdejší fara povýšena na proboštství. Následovala rozsáhlá barokní výstavba, která se rozvíjela až do roku 1728. Na návrzích se podíleli architekti Jean Baptiste Mathey a Kryštof Dientzenhofer. Dientzenhoferův záměr uskutečňoval a později upravoval stavitel Wolfgang Leonhardt Braunbock. Jednotlivé části tedy nevznikly naráz, ale postupně; kostel byl vysvěcen v roce 1702.
Jádrem areálu je kostel Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří Magdalény. Jeho trojlodní prostor doplňuje oválná Milostná kaple, zatímco kolem chrámu obíhá ambit s nárožními i dalšími bočními kaplemi. Na severní straně navazuje trojkřídlá budova proboštství. Celek propojuje místo bohoslužby s prostorem pro poutníky a vytváří působivý architektonický okruh.
Za pozornost stojí také umělecká výbava. V interiéru se nachází polychromovaná Trůnící madona z lipového dřeva, datovaná přibližně kolem roku 1300, a Madona s dítětem z doby kolem roku 1400. Připomínají, že barokní výstavba navázala na mnohem starší tradici a že poutní místo si uchovalo díla z předchozích staletí.
Stovky tisíc poutníků i útlum tradice
Rozsah někdejšího poutního ruchu dokládá údaj zveřejněný na webu poutního místa: v letech 1701 až 1710 mělo do Chlumu dorazit 1 657 procesí s přibližně 718 347 věřícími. Jde o souhrn uváděný provozovatelem poutního místa, nikoli o údaj, který by bylo vhodné zobecňovat na každé období. I tak ukazuje, jak významným cílem se Chlum v barokní době stal.
Po druhé světové válce a vysídlení německého obyvatelstva poutní tradice zeslábla. Změnilo se i využití budov: bývalé proboštství sloužilo koncem 50. let jako ubytovna pro stavbaře elektrárny Tisová a později jako depozitář církevního umění. Areál postupně chátral. Na státní seznam kulturních památek byl zapsán v roce 1958; status národní kulturní památky získal až o šedesát let později, v roce 2018.
Co čekat při návštěvě
Chlum Svaté Maří stojí za zastávku nejen kvůli samotnému kostelu, ale také proto, že na jednom místě ukazuje několik vrstev dějin: středověkou mariánskou úctu, barokní ambice křižovníků i pozdější období útlumu. Podle informací poutního místa bývá možné navštívit poutní a muzejní okruh nebo vyhlídkovou věž. Dostupnost těchto částí se může měnit, proto je vhodné ověřit aktuální možnosti před cestou. Do obce jezdí autobusy ze Sokolova a také spoje z Chebu s přestupem v Kynšperku nad Ohří; konkrétní jízdní řády je třeba zkontrolovat předem.