Řeka Morava dala Spytihněvi její krajinu, ale pro zdejší kostely byla také hrozbou. Starší chrám stál blíž jejímu toku a podle farní historie zanikl ve 13. století poté, co jeho okolí zasáhl meandrující proud. Další kostel postihla podobná nejistota o několik století později: po vyplenění v roce 1622 se jeho podemletá stavba kolem roku 1624 zřítila do řeky. Současný kostel Nanebevzetí Panny Marie proto vznikl na vyvýšeném místě dál od Moravy. Dnes tvoří výraznou dominantu obce ve Zlínském kraji.
Od zmínky ve středověké listině k novému kostelu
Spytihněvský kostel je připomínán už v listině z roku 1141. Tento údaj dokládá dlouhou církevní historii obce, nikoli přesné datum vzniku nejstarší stavby. Dějiny zdejšího chrámu totiž netvoří jediná budova, ale několik po sobě následujících kostelů, jejichž osudy ovlivňovaly jak válečné události, tak řeka.
Po zkáze kostela na počátku 17. století se nové místo hledalo s ohledem na bezpečnější polohu. Základní kámen současné stavby položili roku 1681. Práce se ale zastavily a znovu se rozběhly až roku 1693, po vyšetřování olomouckého biskupství. Stavbu brzdily finanční potíže velehradského kláštera i spor jeho opata Bernarda Kašpárka s majitelem napajedelského panství Janem Kryštofem z Rottalu. V pozadí se objevil také záměr podřídit spytihněvskou farnost Jalubí.
Dokončený roku 1712, vysvěcený až roku 1740
Od položení základního kamene do dokončení kostela uplynulo jednatřicet let. Roku 1712 stavba dospěla do cíle a podle obecního zpravodaje ji tehdy vysvětil opat. Slavnostní biskupské svěcení se však konalo až 7. srpna 1740, kdy obřad vykonal Jakub Arnošt z Lichtenštejna. Rozdíl mezi dokončením a pozdějším biskupským svěcením je pozoruhodným zakončením příběhu, který se od počátku potýkal s odklady a komplikacemi.
Architektonicky jde o jednolodní orientovanou barokní stavbu. Kněžiště uzavírá půlkruhový závěr, u něj je sakristie a v průčelí stojí hranolová věž. Popis interiéru uvádí valenou klenbu s lunetami, pilastry a kruchtu s varhanami. Tyto prvky pomáhají představit si tradiční členění prostoru, v němž se pozornost soustřeďuje směrem k presbytáři a hlavnímu oltáři.
Raabův obraz a proměněná výzdoba
Výrazným uměleckým dílem kostela je hlavní oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, jehož autorem je Ignác Viktorin Raab. Interiér přitom nebyl po celou dobu stejný. V presbytáři se nacházely barokní štukatury, které vytvořil štukatér Johannes Georgius Benedikt Teltschik kolem let 1810 až 1820. Do dnešních dnů se nedochovaly.
Další výrazná změna přišla při rekonstrukci v letech 1968–1969. Z interiéru tehdy zmizela velká část barokní výzdoby i výmalby; současně se opravovala věž a fasáda. Už v letech 1933–1934 dostal kostel novou střechu, mramorový oltář a novou malbu. Jeho dnešní vzhled tak není neměnným obrazem barokní stavby, ale výsledkem několika etap oprav a úprav.
Zastavení při poznávání Spytihněvi
Kostel stojí na vyvýšeném místě, odkud je možné vnímat jeho roli v siluetě obce. Zároveň připomíná, že zdejší dějiny se odehrávaly v těsném sousedství řeky a že dnešní bezpečnější poloha nebyla samozřejmostí. Kdo chce nahlédnout dovnitř, měl by si před návštěvou ověřit aktuální možnosti otevření nebo prohlídky u místní farnosti.