Hrad Maškovec dnes na první pohled téměř zmizel. Na skalním ostrohu nad pravým břehem Vltavy se dochovalo jen torzo hradeb, terénní stopy příkopů a valů. Právě v tom ale spočívá jeho kouzlo. Návštěva není výpravou za zachovanými sály nebo mohutnými věžemi, ale spíše cestou do krajiny, kde je třeba z nepatrných pozůstatků a tvaru terénu vytušit někdejší podobu hradu.
Hrad pánů z Újezda
Maškovec, označovaný také jako Kotek nebo Kotkův hrádek, vznikl pravděpodobně v polovině 14. století. Jeho zakladatelé, páni z Újezda, předtím sídlili v tvrzi poblíž kostela v Kamenném Újezdu. Nové opevněné sídlo si vybudovali západně od vsi, na vysoké skále s přirozeně silnou polohou nad řekou.
První písemná zmínka pochází z roku 1380, kdy je s hradem spojován Buzek z Újezda. Roku 1402 je jako jeho pán uváděn Racek z Újezda. Rod se však během první poloviny 15. století dostal do finančních potíží a od poloviny dvacátých let už prameny jeho vlastnictví hradu nezachycují tak jako dříve.
Středověký areál měl přibližně čtvercový až obdélný půdorys. Z jižní strany jej chránil patrně dvojitý příkop, zatímco na západě poskytoval obranu příkrý skalní sráz nad Vltavou. Dnes je nejvýraznějším pozůstatkem západní, pravoúhle zalomená část zdiva. Mohla být součástí bašty nebo hradního paláce; památkový popis ji charakterizuje jako torzo paláce na hraně skalní stěny.
Stopy neklidné husitské doby
Maškovec se objevuje také v příbězích spojených s husitským obdobím. Podle památkového výkladu sloužil jako základna Janu Smilovi z Křemže, který odtud měl napadat kupce putující po nedaleké linecké stezce. Tento údaj dokresluje neklidnou atmosféru doby, kdy opevněná sídla nebyla jen správními centry, ale také opěrnými body v mocenských a vojenských konfliktech.
O něco konkrétnější svědectví nabízí událost z 26. září 1427. Tehdy na Maškovci dokončil újezdský farář Jan Prindl opis Legendy aurey, rozsáhlého souboru životopisů svatých. Hrad tak v čase husitských válek zjevně stále poskytoval bezpečné zázemí a nebyl pouhou opuštěnou pevností.
Po Rožmbercích přišel úpadek
Roku 1455 získal Maškovec Jindřich IV. z Rožmberka. Po připojení k rozsáhlému rožmberskému panství však hrad ztratil svou původní rezidenční funkci. Ve druhé polovině 15. století postupně zpustl; některé prameny uvádějí jako pustý rok 1464, jiné připomínají rok 1493, kdy byl již zbořený nebo opuštěný. Jisté je, že na konci středověku přestal plnit svůj původní účel.
Další zásah přišel v 19. století. Po roce 1826, kdy zdejší dvůr s hradem koupil František Josef Pachner z Eggensdorfu, bylo značné množství zdiva rozebráno a prodáno jako stavební materiál. Kámen měl posloužit mimo jiné při budování koněspřežné dráhy. Z hradu tak nezmizely jen střechy a dřevěné konstrukce, ale postupně také velká část jeho kamenných zdí.
Výlet za výhledem na Vltavu
Maškovec leží v katastru Kamenného Újezdu, v části Březí, přibližně dva až tři kilometry od obce podle zvoleného výchozího místa. K lokalitě vedou značené turistické trasy. Z Kamenného Újezdu lze využít zelenou značku směrem k hlavní silnici na Český Krumlov a dále se napojit na modrou trasu k hradu. Další možnost představuje cesta z Boršova nad Vltavou po modré značce proti proudu řeky; od mostu jde přibližně o 6,3 kilometru.
Trasa i samotný terén mohou být náročnější. Je třeba počítat s lesní pěšinou, kořeny, nerovnostmi a místy užší cestou. Zřícenina není klasický návštěvnický areál s pokladnou či expozicí a na místě není doloženo běžné parkoviště, proto je rozumné plánovat návštěvu jako pěší výlet z Kamenného Újezdu nebo Boršova. Aktuální průchodnost cesty a případná omezení je vhodné ověřit v turistické mapě či u obce.
Maškovec je kulturní památkou a zároveň významným archeologickým nalezištěm. Jeho hodnotu proto netvoří jen zbytek zdiva, ale celý ostroh s příkopy, valy a stopami někdejšího opevnění. Obecní územní plán jej označuje za významný vyhlídkový bod. Z výšky lze sledovat vltavské údolí, meandr řeky i skalnatý charakter okolní krajiny. Některé části zdi mohou být dokonce lépe patrné z druhého břehu, například od Fritschovy stezky. Maškovec tak připomíná, že i téměř zaniklý hrad může být pozoruhodným cílem pro každého, kdo chce poznávat méně známé vrstvy české krajiny.