Než v Malých Svatoňovicích vyrostl poutní kostel, stála u zdejší studánky třešeň se soškou Panny Marie. Právě od ní se odvíjí příběh, který dal místu jeho zvláštní význam a pomohl proměnit okolí pramene v duchovní centrum podhůří Jestřebích hor. Dnešní kostel Panny Marie Sedmiradostné je jeho nejvýraznější součástí, společně s kaplí nad studánkou však tvoří jednu propojenou poutní lokalitu.
Panna Maria na třešni
Sošku vyřezal roku 1715 lidový řezbář Jan Karásek z Odolova pro sedláka Václava Šrejbera. Ten ji 27. října téhož roku zavěsil na třešeň u pramene. Odtud vzešlo označení „Panna Maria na třešni“, které se k místní tradici váže dodnes.
Podle podání poutního místa přišel ke studánce 1. listopadu 1715 David Dröschel ze Slavětína. K prameni ho měl přivést opakovaný sen a právě zde se měl uzdravit. Tento příběh je součástí zdejší mariánské tradice, nikoli nezávisle ověřeným lékařským záznamem. Pro poutníky ale představoval důležitý důvod, proč se ke studánce začali vydávat.
Pramen zůstal středem zdejšího dění i po vzniku kostela. Podle místních informací má sedm ramen a jeho voda v zimě nezamrzá. Nad studánkou stojí osmiboká barokní kaple, dokončená roku 1732. Návštěvník tak může na malém prostoru sledovat několik vrstev příběhu: vodní zdroj, kapli i pozdější kostel.
Od kaple ke kostelu
Rozvoj poutního místa podpořila kněžna Anna Marie Viktorie Piccolomini de Aragona, která poskytla pozemek pro církevní stavbu, lázně a hospodu. Povolení ke stavbě kaple bylo vydáno 24. srpna 1731. Poutní kostel se začal budovat roku 1733 a 30. května 1734 byl benedikován a zasvěcen Sedmi radostem Panny Marie.
Původní podoba se od dnešní lišila. Kostel měl kamenný presbytář, tedy prostor kolem hlavního oltáře, a dřevěnou loď. Ta byla při přestavbě v letech 1830 až 1831 nahrazena zděnou, upravenou v empírovém stylu. Stavba tak v sobě nese stopy několika období, přesto zůstává čitelná její základní poutní funkce.
Význam místa dokládá také kniha, kterou roku 1736 vydal David Antonín Nývlt. Věnoval ji poutnímu místu a jeho prameni. Jde o raný písemný doklad toho, že zdejší mariánský kult už tehdy přitahoval pozornost a měl své příznivce.
Oltář i příběh obce
V interiéru stojí za povšimnutí hlavní oltář Panny Marie Sedmiradostné z roku 1886. Za jeho skleněnou výplní je umístěna svatoňovická Madona. Oltář tak připomíná, že úcta k sošce a místnímu poutnímu příběhu nezůstala jen u počátků v 18. století, ale dál se promítala do podoby kostela.
Poutní místo ovlivnilo také vznik Malých Svatoňovic. Kolem kostela, pramene, lázní a hospody postupně rostla osada, která se rozvíjela právě díky příchozím. Obecní zastupitelstvo zde začalo působit v roce 1882. Historie kostela se proto nedá oddělit od historie obce: posvátné místo se stalo zárodkem širšího místního života.
Jak místo navštívit
Kostel, kapli a studánku lze vnímat jako jeden celek, který nabízí víc než prohlídku samostatné památky. Pozornost se přirozeně přesouvá od pramene k barokní kapli a odtud ke kostelu, jehož proměny zachycují téměř dvě století stavebního vývoje.
Podle farnosti bývá kostel otevřen půl hodiny před bohoslužbami; ty samotné nejsou určeny jako čas prohlídky. Organizované skupiny si mohou návštěvu předem domluvit a za příznivého počasí bývá otevřena také předsíň s prosklenými dveřmi. Protože se přístupnost může měnit, je vhodné si aktuální možnosti před cestou ověřit u farnosti.