V hlavní lodi kostela sv. Bartoloměje se zvedá pohled k freskám, které vyprávějí o životě patrona chrámu. V bočních lodích se objevují další biblické motivy, mimo jiné Útěk do Egypta a Narození sv. Jana Křtitele. Právě spojení maleb, barokního vybavení a vrstev mnohem starší historie dělá z kostela v Hrádku nad Nisou pozoruhodnou zastávku při poznávání Libereckého kraje.
Stavba, která se proměňovala po staletí
Kostel je připomínán už v listině z roku 1288. Podle městských údajů původní stavbu zničili roku 1424 husité a nový pozdně gotický kostel vznikl v roce 1466. Ani ten však nezůstal ve své podobě beze změny. Renesanční přestavba byla dokončena roku 1586 a v letech 1670 až 1673 přibyla věž.
Výrazná proměna pokračovala v první třetině 18. století, kdy byl chrám rozšířen o příčné lodě, presbytář a sakristii. Klenby a fresky doplnily interiér v letech 1764 až 1766; do stejného období spadá také barokní vybavení. Dnešní kostel tak není dílem jediného okamžiku, ale výsledkem postupných stavebních a uměleckých zásahů.
Fresky a příběh svatého Bartoloměje
Malby jsou připisovány Janu Václavu Spitzerovi. V hlavní lodi se soustředí na výjevy ze života sv. Bartoloměje, zatímco boční lodě rozvíjejí další biblické příběhy. Při prohlídce se vyplatí vnímat výzdobu jako celek: fresky nejsou samostatným obrazem, ale součástí prostoru, který doplňují klenby a barokní zařízení.
Dominantou interiéru je hlavní oltářní obraz Utrpení sv. Bartoloměje, jehož autorství se připisuje jezuitovi Ignáci Raabovi. Opatrná formulace je namístě: autorství není uváděno jako jisté. V kostele jsou také oltáře sv. Josefa, sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého, zdobená kazatelna a křtitelnice. Na chóru stojí šest soch světců.
Varhany s pražskou minulostí
Zajímavý příběh mají zdejší varhany. Vznikly v letech 1714 až 1715 a původně sloužily v kostele benediktýnů na Starém Městě pražském. Hrádecká farnost je získala a znovu postavila roku 1788. Nad varhanami je umístěn jeden z ciferníků věžních hodin, takže i při pohledu na chór se potkává hudební a praktická stránka chrámového života.
Péče o památku pokračuje i v novější době. Obnova kostela začala v roce 1972, fresky prošly kompletním restaurováním na přelomu osmdesátých a devadesátých let a v první dekádě 21. století byla obnovena většina barokního zařízení. V roce 2024 se po opravě vrátila na věž makovice s křížem.
Stopy někdejšího hřbitova
Kostelní areál sloužil jako hřbitov až do roku 1868. Jeho minulost připomíná čtrnáct pozdně barokních zastavení křížové cesty zasazených do ohradní zdi i dvanáct dochovaných náhrobků ze 16. až 19. století. U brány stojí sochy sv. Josefa a archanděla Michaela z roku 1761, u schodů pak sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele z roku 1708.
Archeologický výzkum v roce 2010 odhalil další vrstvu příběhu místa. Ostatky 97 obyvatel Hrádku byly následně uloženy u vchodu do areálu. Návštěvník tak neprochází jen kolem architektonických detailů, ale také místem, které po staletí sloužilo zdejší komunitě.
Kostel leží nedaleko Horního náměstí, v Kostelní ulici. Pravidelné bohoslužby se mohou konat v neděli a ve všední dny, jejich rozpis se však může měnit; návštěvu interiéru mimo mši je proto vhodné předem ověřit u farnosti. Objekt není podle církevního katalogu bezbariérově přístupný.