V severovýchodním koutě petrovické návsi stojí kostel, jehož dnešní podoba skrývá několik různých stavebních období. Středověké jádro se tu dochovalo vedle barokních a pozdějších úprav, takže návštěva není jen zastávkou u jedné památky: vypráví také o tom, jak se měnil sakrální prostor i jeho vybavení.
Počátky zůstávají otevřenou otázkou
O nejstarší historii kostela se nelze opřít o jedinou jistou dataci. Některé přehledy kladou jeho vznik do 13. století, záznam památkové evidence mluví o původně gotické stavbě z počátku 14. století. Proto je přesnější hovořit o středověkém kostele než bez výhrady uvádět konkrétní rok či století založení.
Současná stavba je jednolodní a orientovaná, s pravoúhle zakončeným kněžištěm a hranolovou věží u západního průčelí. Právě spojení jednoduchého základního uspořádání s dochovanými staršími prvky dává kostelu jeho osobitost. Středověké jádro nebylo nahrazeno novostavbou, ale postupně upravováno a rozšiřováno.
Renovace za jezuitů a proměny interiéru
Důležitým mezníkem byla renovace roku 1721, kdy byl kostel spravován jezuity. Jejich působení souviselo s historií petrovického statku, který přešel do jezuitské správy v roce 1666. Označovat zásah z roku 1721 bez dalšího za úplnou přestavbu by však bylo příliš jednoznačné: prameny jej popisují jako renovaci a stavba se proměňovala také v 19. a 20. století.
V interiéru patří k výrazným prvkům křížová klenba presbytáře a kamenný hrotitý portál, které připomínají starší stavební vrstvy. Kostelní prostor doplňují také křtitelnice, sochy, náhrobní desky, oltářní obrazy a nástropní malba. U jednotlivých předmětů je třeba rozlišovat jejich stáří a původ; celek totiž vznikal postupně a dnešní vybavení není možné jednoduše spojit s jedinou stavební etapou.
Hudební život kostela dokládají varhany, jejichž předchůdce, pozitiv, je v pramenech zachycen až před polovinou 18. století. Kostelní účty se dochovaly od roku 1635. Tyto zprávy ukazují, že péče o místo měla písemnou stopu už dávno před vznikem dnešní podoby interiéru, samy o sobě ale nedokládají, že současný nástroj pochází přímo z renovace roku 1721.
Požár, který změnil hlavní oltář
Roku 1934 zasáhl požár presbytář a zničil původní hlavní barokní oltář. Následně byl nahrazen novým, jeho přesné autorství a podoba však nejsou spolehlivě doloženy v dostupných přehledech. Událost připomíná, že dnešní interiér není nedotčeným souborem starého vybavení: vedle zachovaných prvků nese i stopy ztrát a obnovy.
Kostel v širším sakrálním areálu
Kostel stojí na místě někdejšího hřbitova, jehož areál vymezuje kamenná ohradní zeď. Zvenčí je k její západní části připojena kaple sv. Jana Nepomuckého. Právě vztah kostela, zdi a kaple pomáhá představit si, jak byl tento kout návsi uspořádán jako celek, nikoli jen jako samostatná budova.
Petrovický kostel se nachází v centru obce a lze jej vnímat při procházce návsí nebo při poznávání Petrovicka. Zda je možné nahlédnout také do interiéru, je vhodné ověřit předem; pravidelný přístup návštěvníků není v dostupných informacích potvrzen. I při pohledu zvenčí však místo nabízí zajímavé setkání se středověkou stavební tradicí, barokní obnovou a drobnými sakrálními památkami, které společně utvářejí charakter historického jádra Petrovic.