Románská věž, barokní chrám a kaplička ukrytá za kostelem tvoří na návrší Hůrka jeden neobvykle pestrý poutní areál. Strašínský kostel Narození Panny Marie leží necelého půl kilometru jihozápadně od obce a jeho minulost se prolíná s legendami o zjevení Panny Marie i vodě vyvěrající ze skály. Právě spojení skutečných stavebních dějin a místních vyprávění dává návštěvě zvláštní atmosféru.
Věž, která pamatuje středověk
Kostel je doložen nejpozději roku 1254 a od počátku sloužil jako farní. Z nejstaršího středověkého chrámu se zachovala především románská západní věž. Při pozdější přestavbě zůstala stát do úrovně stropu druhého patra, takže je dodnes přímým svědkem nejstarší stavební etapy.
Podoba, kterou vidíme dnes, vznikla při barokní novostavbě v letech 1736 až 1741. Nový kostel vyrostl na místě starší stavby a dostal podobu trojlodního chrámu. Jeho výraznější barokní celek tak stojí vedle mnohem starší věže – rozdíl mezi oběma částmi připomíná, že poutní místo se proměňovalo po staletí, nikoli v jediném okamžiku.
Dvě pověsti o vzniku poutního místa
Strašínské příběhy se dochovaly v několika podobách. Podle jedné z pověstí lidem při stavbě kostela pomáhala neviditelná síla, která přenášela materiál na Hůrku. Když pak spatřili Pannu Marii, jak nese kameny, mělo být zřejmé, proč má chrám stát právě na tomto místě. Jde o legendu, nikoli o historický popis stavby.
Druhé vyprávění se soustředí na poustevníka a skálu za kostelem. Panna Maria s Ježíškem se mu měla zjevit a v kameni měl zůstat důlek, z něhož vytryskla voda. Tato podoba pověsti je doložitelná v podáních z konce 16. století. Vyprávění o zjevení pomáhalo posilovat pověst Strašína jako posvátného poutního místa.
Voda měla podle tradice pomáhat při očních nemocích, a dokonce i při slepotě. Takové účinky patří k náboženskému vyprávění a místní paměti, nikoli k ověřeným zdravotním tvrzením. Pověst ale vysvětluje, proč se pozornost poutníků neupínala jen k hlavnímu oltáři, ale také ke skále a kapličce za kostelem.
Kostel jako celý poutní areál
Hůrka není jen samostatný chrám. Kostel stojí v prostoru někdejšího hřbitova, jehož součástí jsou také kaple svaté Barbory a kostnice v jižních nárožích ohrazení. Západně od kostela se nacházejí pozůstatky bývalé poustevny a výklenková kaplička Panny Marie. Odborný popis ji datuje do druhé poloviny 19. století.
Cesta ke kapličce vede skalnatým terénem, a právě proto působí výlet k ní jinak než běžná prohlídka kostela. Místo dobře ukazuje, jak se v poutní tradici propojují architektura, krajina a příběhy, které si lidé předávali. Při návštěvě je vhodné respektovat sakrální charakter areálu a počítat s tím, že přístup do interiéru nemusí být vždy zajištěn.
Prakticky před návštěvou
Strašínský kostel je farní a podle diecézního katalogu se zde koná nedělní mše v 11 hodin; uvedeny jsou také některé středeční a sobotní bohoslužby. Rozpis se může měnit, proto je dobré si aktuální informace před cestou ověřit u farnosti. Samotný areál nabízí důvod zastavit se i mimo dobu bohoslužby: vedle barokní stavby lze hledat stopy středověku a projít se k místu, k němuž se váže jedna z nejvýraznějších strašínských pověstí.