Rašínův reliéf na Gothardě jednou zmizel pod podobiznou Julia Fučíka a po desetiletích se vrátil zpět. Jeho osudy vystihují, jak se v Hořicích proměňovala veřejná paměť – a proč zdejší památníky nejsou jen kamennou výzdobou krajiny. Procházka z Gothardu do Svatogothardské Lhotky propojuje významná sochařská díla s hřbitovním uměním i drobnými příběhy zdejších lidí.
Reliéf, který se vrátil
Gothard je od hořického náměstí dostupný po červené turistické značce; pěšky cesta zabere přibližně deset minut. Vrch je volně přístupný po celý rok a uváděno je také bezplatné parkování. Jedním z přirozených začátků vycházky je památník Aloise Rašína. Reliéf byl poprvé odhalen v roce 1934, v 50. letech jej nahradila podobizna Julia Fučíka a roku 1991 se na místo vrátil Rašínův portrét od sochaře Michala Moravce. Původní autorství bývá připisováno Marii Wagnerové-Kulhánkové, jisté však není.
Na Gothardě stojí také první pomník Jana Žižky z Trocnova, odhalený roku 1873, a pomník hořického rodáka Josefa Ladislava Jandery. Výrazným bodem je Riegrův obelisk z roku 1907: pískovcový monolit vysoký 12,4 metru. Mezi památníky tak návštěvník prochází nejen po stopách místních osobností, ale i po různých podobách práce s hořickým kamenem.
Kostel a hřbitovy jako galerie pod širým nebem
Kostel svatého Gotharda nahradil starší, patrně dřevěný svatostánek. Dnešní kamenná stavba pochází z první poloviny 18. století a slouží převážně k církevním pohřbům. Uvnitř se nachází Truchlící anděl, dílo Václava Prachnera z roku 1816; možnost prohlídky interiéru proto nelze považovat za samozřejmost.
Na starém hřbitově připomíná hromadný hrob vojáky padlé v roce 1866 v bitvě u Sadové. Jsou zde také hroby důstojníků. Nový hřbitov zaujme novorenesančním portálem, který vznikal v letech 1892 až 1905 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Jeho sochařskou výzdobu vytvořili Mořic Černil a Quido Kocián. Jde o místo, kde se pietní prostor přirozeně prolíná s výtvarným uměním; při návštěvě je namístě respektovat ticho i soukromí pozůstalých.
V krajině na Gothardě je také pískovcová skulptura Jen vzlétnout od hořického rodáka Ivana Jilemnického, vytvořená při mezinárodním sochařském sympoziu v roce 1995. Další pomník od Michala Moravce připomíná padlé v bitvě na Chlumu roku 1866. Není totožný s hromadným hrobem na starém hřbitově – jde o samostatnou připomínku téže válečné kapitoly.
Do Svatogothardské Lhotky za svatým Václavem
Z Gothardu lze pokračovat kolem kostela, sochy svatého Václava a pomníku Vojtěcha Jezbery do Svatogothardské Lhotky. Osada s několika domy a převážně selskými usedlostmi působí odlišně od souboru památníků na vrchu. Její klasicistní socha svatého Václava pochází z roku 1822 a obnovena byla roku 1907.
Nedaleko stojí pomník Vojtěcha Jezbery, který padl roku 1915. Návrh vytvořil architekt Vilém Kvasnička se sochařem Josefem Bílkem a pomník byl odhalen v roce 1929. Lhotka je také rodištěm fotografa Jana Tomáše (1841–1912). Jeho pražský ateliér na Václavském náměstí navštěvovaly významné osobnosti. K místním zajímavostem patří i bývalý mlýn Beránek na Bystřici.
Krátký výlet bez spěchu
Přesná délka ani čas celé vycházky nejsou stanovené. Zpět do Hořic se lze vrátit stejnou cestou, případně pokračovat po silnici kolem Doubravky či přes Březovice. Trasa vede kolem hřbitova, silnic i obytných usedlostí, a tak se hodí spíš na pomalé objevování než na rychlý pochod. Její síla spočívá v kontrastu: během krátké cesty se od monumentálních soch a připomínek válečných událostí dostanete až k tichému mlýnu a příběhům malé osady.