Jen málokterý výlet spojí jízdu historickým vlakem s tak silným příběhem místa jako návštěva Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově. Souprava vyjíždí od areálu bývalého dolu Jindřich II a míří do Zastávky u Brna po trase, která původně vznikla jako důlní vlečka. Dnes po ní neputuje uhlí, ale návštěvníci za technikou a historií zdejšího hornického kraje.
Trať, která změnila svůj účel
Původní železniční spojení mezi Zastávkou a Zbýšovem bylo vybudováno v běžném železničním rozchodu a do provozu vstoupilo roku 1862. Sloužilo k obsluze dolů v Babicích a Zbýšově a stalo se důležitou součástí průmyslové infrastruktury revíru. Po otevření centrálního dolu Jindřich II v roce 1969 po něm přes Zastávku putovalo vytěžené uhlí také směrem k oslavanské elektrárně.
Železniční přeprava však postupně ustupovala jiným způsobům dopravy. V roce 1974 začala fungovat přibližně devítikilometrová lanovka z Jindřicha II do Oslavan. Po definitivním ukončení těžby 18. února 1992 vlečka osiřela. Později ji získalo muzeum a v letech 2005 až 2017 přestavělo na úzký rozchod 600 milimetrů, vhodný pro historická důlní vozidla.
Od sbírky k živému muzeu
Muzeum průmyslových železnic vzniklo v roce 1991 jako sbírka úzkorozchodných lokomotiv a vozů. První roky působilo na Mladějovské úzkokolejce, odkud se v roce 2005 přesunulo do Zbýšova. Právě tehdy se začaly uskutečňovat první muzejní jízdy mezi Zastávkou a Zbýšovem. Pravidelný provoz s parními lokomotivami pro veřejnost následoval v roce 2007.
Ve zbýšovském areálu u bývalého dolu Jindřich II jsou k vidění parní, motorové i elektrické úzkorozchodné lokomotivy a historické vozy. Pozornost zaslouží také funkční elektrická lokomotiva Siemens z roku 1908. Expozici doplňují modelová kolejiště a stálá výstava věnovaná historii zbýšovské železnice. Návštěva tak není jen projížďkou, ale i možností prohlédnout si techniku zblízka a pochopit, jak vypadala každodenní doprava v dolech.
Černé uhlí, hlubina a průmyslový kraj
Rosicko-oslavanský revír patřil k nejstarším uhelným oblastem na Moravě. V Oslavanech se těžilo už kolem poloviny 18. století, na rosickém panství u Zastávky se těžba rozvíjela od konce 18. století. Revír byl sice rozlohou poměrně malý, jeho černé uhlí však mělo dobrou kvalitu. Rozvoj podpořilo napojení na železnici i vznik navazujících provozů, například koksoven, železáren a elektrárny.
Vrchol těžby přišel v roce 1963, kdy se v revíru vytěžilo 751 668 tun černého uhlí. V následujícím desetiletí se provoz soustředil především do dolu Jindřich II ve Zbýšově. Ten patřil k nejhlubším černouhelným dolům v Evropě. Oficiální materiály muzea uvádějí konečnou hloubku 1 550 metrů, jiné regionální prameny pracují s odlišným údajem, proto je přesnější mluvit obecně o mimořádné hloubce dolu.
Výlet po stopách průmyslového dědictví
Muzeum připomíná také méně známou stránku hornické historie. Dopravu materiálu a uhlí v revíru nezajišťovaly pouze železnice, ale i lanové dráhy. Významné bylo například spojení mezi dolem Ferdinand v Babicích a dolem Julius v Zastávce nebo již zmíněná lanovka do Oslavan. Historie zdejšího kraje proto není jen příběhem jednotlivých šachet, ale celého propojeného průmyslového organismu.
V roce 2017 byla muzejní trať rekonstruována v délce 2,8 kilometru. Roku 2025 se prodloužila až k nástupištím železniční stanice Zastávka u Brna a měří přibližně 3,2 kilometru. Pro návštěvníka je to praktické i symbolické: do muzea lze přijet běžným vlakem a pokračovat historickou soupravou po někdejší důlní trase.
Muzeum nebývá otevřeno každý den, ale především v termínech jízd historických vlaků. Aktuální jízdní řád, nasazení parní lokomotivy i případné změny je proto dobré ověřit před cestou. Vstup do expozice je součástí jízdenky a areál nabízí také občerstvení, zázemí pro děti a sociální zařízení. Parní lokomotivu mohou podle podmínek nahradit motorová vozidla, zážitek z cesty po industriální krajině však zůstává stejný.