Ještě na začátku 20. století žily v Hůrce stovky lidí. Osada německy zvaná Hurkenthal měla čtrnáct domů, sklářskou minulost a ležela na cestě k jezeru Laka, kam mířili také turisté. Dnes z ní zůstala především hřbitovní kaple svatého Kříže, pietně upravené základy kostela a několik dalších stop v krajině.
Od sklářské hutě k rodové kapli
Hůrka vznikla v souvislosti se sklářskou výrobou. Místní sklárnu založil v roce 1766 známý rod Hafenbrädlů a kolem provozu postupně vyrostla osada. Sklářství zde patřilo k důležitým způsobům obživy, i když výroba podle památkových pramenů skončila už na přelomu 18. a 19. století.
Výrazem prosperity někdejšího místa byl také kostel svatého Vincence, který nechal Ignác Hafenbrädl postavit v letech 1788 až 1789. Z chrámu se dnes dochovalo pouze torzo základů. Hřbitovní kaple svatého Kříže měla jiný účel: kolem roku 1820 ji nechali vybudovat příslušníci rodu Abeleů, nástupců Hafenbrädlů, jako rodovou hrobku.
Stavba je na první pohled skromná, její podzemí však ukrývá kryptu. Kaple má obdélnou loď, půlkruhovou apsidu a střechu, která nad presbytářem přechází do kuželovitého tvaru. V jižní stěně je zasazena mramorová pamětní deska. V hrobce byli pohřbíváni členové rodin Abeleů a Hafenbrädlů; přesný počet uložených těl se v různých pramenech liší.
Stopy rodiny Karla Klostermanna
Hůrka připomíná také rodinné kořeny spisovatele Karla Klostermanna, jehož dílo je se Šumavou pevně spojeno. V kapli byl pohřben jeho otec MUDr. Josef Klostermann, rodinný lékař Abeleů. Klostermannova matka Charlotte Hauerová byla s tímto rodem spřízněna.
Neobvyklou pověst hrobky posílily rakve s prosklenými víky. Podle starších popisů tak bylo možné zahlédnout mumifikované ostatky. Právě tato zvláštnost se později stala základem řady vyprávění o tom, co se s kaplí dělo po zániku původní obce.
Co se stalo s hrobkou po válce?
Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a Hůrka začala mizet. Oblast se ocitla v prostoru vojenského újezdu Dobrá Voda a původní zástavba byla postupně likvidována. Kaple přežila desetiletí chátrání a poškozování; někdy se uvádí, že jí pomohlo i využití jako dělostřelecké pozorovatelny. Toto vysvětlení však není v dostupných oficiálních materiálech podrobně doloženo.
Nejdramatičtější část příběhu vypráví o vojákách či pohraničnících, kteří měli v 50. letech otevřít hrobku, vyjmout mumifikovaná těla, střílet do rakví a dokonce s mrtvými tančit. K tomu se přidává legenda o jejich pozdějších úmrtích na infekci nebo kožní chorobu.
Je důležité tuto epizodu vnímat jako tradovaný příběh, nikoli jako prokázanou událost. Badatelské ověřování v archivech nepotvrdilo tanec ani následná úmrtí vojáků. Doložitelné je především rabování a znesvěcení hrobky, které se v místní paměti spojilo s mnohem působivější pověstí.
Místo, kde se potkává několik vrstev paměti
Po roce 1989 byla kaple opravena a také základy kostela svatého Vincence se dočkaly pietní úpravy. U kaple dnes najdete pamětní prvky věnované Josefu Klostermannovi i lidem, kteří zahynuli na státní hranici v šumavském úseku. V roce 2003 zde přibyl zvon smíření, na který lze podle místních informací zazvonit od vstupního portálu.
Hůrka tak není jen zastávkou u historické stavby. Na malém prostoru se tu setkává příběh sklářského podnikání, rodinné dědictví, zánik německé osady, období vojenského prostoru i novodobá snaha navrátit místu důstojnost. Území je vedeno jako archeologické naleziště, protože pod loukami stále leží pozůstatky původní osady, sklárny, kostela i hřbitova.
Výlet k jezeru Laka
Ke kapli se nejlépe vyráží z Nové Hůrky, kde je parkoviště. Cesta měří přibližně jeden a půl až dva kilometry a lze ji spojit s výletem k jezeru Laka nebo s trasou mezi Železnou Rudou a Prášily. Kaple leží v Národním parku Šumava, proto je třeba držet se značených cest a před výpravou ověřit případné sezónní uzávěry.
Interiér ani krypta nemusí být běžně přístupné, návštěva má proto především venkovní a pietní charakter. Největší hodnotou Hůrky je právě možnost číst její dějiny z krajiny: z kaple, zarostlých základů a ticha, které nahradilo někdejší ruch sklářské osady.