Pod nárožím kostela svatého Bonifáce v Lochách se nachází zbytek nepravidelné kamenné stavby, k němuž přiléhá prostor uměle zahloubený do skály. Co přesně tu kdysi bylo, se nepodařilo bezpečně určit. Právě tahle nevyřešená otázka dává návštěvě drobného kostela u Čáslavi zvláštní rozměr: vedle dobře zachované gotické památky tu člověk narazí i na hranici mezi tím, co víme, a tím, co si místo pouze představujeme.
Svatyně na skalnatém ostrohu
Kostel stojí na okraji vsi Lochy, na skalnatém výběžku nad pravým břehem potoka Klejnárky. Jeho poloha je výrazná, ale stavba sama působí skromně. Obdélnou loď doplňuje pětiboké, zaklenuté kněžiště a nízká čtverhranná věž. Celek si uchovává měřítko venkovského kostela, který se nestal velkou poutní dominantou ani okázalou přestavbou.
Jeho jádro je raně gotické, přesnější datování se však v odborných podkladech rozchází. Část informací klade vznik dnešní stavby přibližně do poloviny 14. století, starší odborný text řadí hlavní části už do druhé poloviny 13. století. Bezpečné je proto mluvit o památce z rozmezí 13. až 14. století, nikoli o jistém roce založení.
Vnější podoba se podle dostupných údajů změnila jen málo. Výraznějším zásahem byla přístavba věže, patrně v 17. století; k částečným úpravám došlo také v tomto období a znovu roku 1871. I přes tyto proměny kostel nepřišel o charakter drobné středověké svatyně.
Co ukrývá skála
Podzemní prostor pod nárožím bývá spojován s různými představami. Objevuje se výklad, že mohlo jít o poustevnu svatého Ivana, starší svatyni nebo sklep. Žádné z těchto určení však není potvrzené. Doložený je samotný zbytek nepravidelné polygonální kamenné stavby a navazující prostor vyhloubený do skály; jeho původní účel zůstává nejasný.
Podobně opatrně je třeba přistupovat k vyprávěním, která kostel spojují se svatým Vojtěchem nebo Slavníkovci. Jde o hypotézu, pro niž podle místního vlastivědného spolku nejsou doloženy archeologické nálezy ani dochované stavební konstrukce. Poutavá místní tradice tedy může podnítit představivost, sama o sobě ale není důkazem dávného původu stavby.
Lochy, tvrz a středověká krajina
Lochy jsou písemně doloženy už v letech 1258 a 1259, kdy se objevují osoby označované jako Václav či Wetzelo z Lochů. Také okolí kostela je archeologicky významné. Evidence uvádí pozůstatky tvrze v podobě příkopu, valu a dutiny ve skále a zaznamenává, že kostel měl vzniknout v místě tvrze. Jde o další důležitou součást příběhu lokality, nikoli však o vysvětlení podzemního prostoru.
Kostel býval farní také pro nedaleké Třebešice a faráře podle místního spolku dosazoval Sázavský klášter. V krajině tak připomíná nejen náboženský život, ale i středověké vazby mezi menšími sídly a významnějšími církevními institucemi.
S podzemní dutinou se spojuje také výklad názvu Lochy, odvozovaný od německého slova „Loch“, tedy díra či jáma. Jde o uváděnou jazykovou souvislost, ne o důkaz, kdy dutina vznikla nebo k čemu sloužila.
Kam se vydat a co čekat
Kostel leží na okraji vsi a může být hůře k nalezení. V Lochách byl instalován informační panel s historií a popisem přístupu, jeho aktuální stav je ale vhodné ověřit. Ani pravidelná možnost vstupu do interiéru není potvrzena; před cestou se vyplatí zjistit, zda se kostel neotevírá při zvláštní příležitosti.
Návštěva tak není jen zastávkou u středověké architektury. Nabízí také pohled na místo, kde se prolínají doložené stopy tvrze, dlouhá historie kostela a otázka, na kterou zatím neexistuje jistá odpověď. A právě zdrženlivost vůči lákavým, ale nepotvrzeným vysvětlením dělá z Lochů zajímavý cíl pro ty, kdo chtějí poznávat region nejen podle známých památek, ale i podle příběhů, které zůstávají otevřené.