Stačí se na ni podívat z jihu a nejdecká hradní věž ukáže všechny čtyři své hrany najednou. Její půdorys totiž není pravidelný čtverec, ale lichoběžník. Stavba na žulovém ostrohu tak působí trochu jinak z každého místa a její tvar je jedním z důvodů, proč si jí při návštěvě města nelze snadno splést s běžnou kostelní zvonicí.
Stráž nad cestou i cínem
Věž je jediným dochovaným pozůstatkem hradu, který stával nad dnešním Nejdkem. Městské materiály kladou jeho počátky přibližně do poloviny 13. století a spojují jej s Konrádem Plikem. Ve starším historickém textu se však objevuje jiné datování: hrad je v něm spojován se 14. stoletím a stavba věže přibližně s rokem 1300. Přesný počátek proto není v dostupných údajích podán jednotně; bezpečné je mluvit o středověkém hradu s kořeny, které se kladou do 13. století.
Jeho poloha měla praktický význam. Hrad měl střežit zemskou stezku a sloužit také k ukládání cenností a cínu, který se těžil v oblasti Porolaví. Věž tak připomíná dobu, kdy se bezpečnost obchodních cest a nerostné bohatství regionu přímo promítaly do podoby zdejší krajiny. Z vyvýšeného místa nad Rolavou bylo možné sledovat okolí, zatímco hrad poskytoval zázemí pro ochranu i uchování cenného nákladu.
Od obydlí k městské zvonici
Věž nebyla po staletí jen němým opevněním. Až do roku 1790 v ní lidé bydleli; v horní části se nacházela místnost, kterou obýval věžný se svou rodinou. Když obytný prostor zanikl, proměnila se také podoba stavby. Starší městský text uvádí, že její dnešní vzhled pochází z roku 1831. Někdejší cibulovitou kupoli s malou věžičkou a zvonem nahradila jehlancovitá střecha.
Ještě důležitější než silueta je dnes zvon, který věž ukrývá. Jde o vzácný renesanční zvon pražského zvonaře Brikcího z Cymperka. Z obranného objektu a obydlí se tak stala zvonice, která dál slouží městu, i když její původní účel už dávno pominul. Proměna připomíná, jak se staré stavby dokázaly přizpůsobit potřebám dalších generací, aniž by ztratily svou přítomnost v městském obrazu.
Knížecí nos z žuly
Věž stojí na výrazném skalním útvaru z hrubozrnné biotitické žuly. Jeho podobu formovalo zvětrávání a eroze Rolavy, ale také lámání kamene. Díky tvaru, který připomíná mužskou hlavu, se skále říkalo Knížecí nos, německy Fürstennase. Přírodní útvar a historická stavba tu tvoří jeden celek: věž není jen postavená na skále, její silueta z ní přímo vyrůstá.
Skála zaujala i Johanna Wolfganga Goetha. V roce 1786 ji obdivoval při cestě ze saského Schneebergu do Karlových Varů a také ji nakreslil. Na místě je navíc pamětní deska věnovaná nejdeckému rodákovi Ignáci Sichelbarthovi (1708–1780), jezuitskému misionáři a malíři, který působil na císařském dvoře v Pekingu. Jeden skalní ostroh tak připomíná několik odlišných příběhů, od místních dějin až po vzdálené cesty.
Návštěva věže
Nejdeckou věž lze nejlépe vnímat společně s okolním ostrohem a pohledem na město. Není však běžně otevřená jako památka s pravidelnou otevírací dobou. Podle informací města je možné přístup domluvit předem s vlastníkem, děkanem kostela sv. Martina, na telefonu 605 468 780. Před cestou je vhodné ověřit, zda je návštěva v danou dobu možná.
I bez vstupu dovnitř stojí místo za zastavení: lichoběžníková věž, žulový Knížecí nos a poloha nad Rolavou vyprávějí společný příběh o obraně cesty, zdejším hornictví i pozdější proměně hradu v městskou zvonici.