Kostel sv. Šimona a Judy v Roseči není jen orientačním bodem, který se zvedá nad okolní zástavbou. Je také svědectvím o tom, jak se venkovský chrám v průběhu staletí proměňoval – od starší stavební fáze přes požár a pozdně barokní úpravy až po doplnění věže. Jeho význam dokládá i skutečnost, že je spolu s márnicí součástí památkově chráněného areálu.
Podoba, která se utvářela po staletí
Stavba stojí v intravilánu obce a výrazně se uplatňuje zejména při pohledu z návsi. Je jednolodní, s věží, pravoúhlým kněžištěm a patrovou sakristií. Vedle kostela se nachází hřbitov s márnicí, takže celek připomíná, že chrám nebyl pouze samostatnou architektonickou stavbou, ale přirozeným středem místní duchovní i pohřební tradice.
Počátky kostela se v dostupných popisech neuvádějí jednotně. Někde se připomíná starší, středověký předchůdce, jinde je nynější stavba spojována s rokem 1551; také památkový popis uvádí různé datování jejího původu. Bez dalšího ověření proto nelze nejstarší etapu určit s jistotou. Jisté je, že dnešní podobu výrazně ovlivnila přestavba na sklonku 18. století.
Požár a pozdně barokní přestavba
Podle uváděného přehledu historie kostel v roce 1743 vyhořel. V letech 1791 až 1794 následovala pozdně barokní přestavba, která dala stavbě její další výraznou podobu. Památkový katalog ji vnímá jako doklad úrovně pozdně barokního stavitelství v této části jižních Čech. Věž byla ke kostelu připojena až roku 1829, a celek tak získal podobu, která se nad Rosečí uplatňuje dodnes.
Takové proměny jsou pro venkovské kostely důležité číst jako vrstvy, nikoli jako jediný okamžik vzniku. Změny odrážejí potřeby obce i její možnosti v různých dobách. Kostel zároveň připomíná dějiny farní správy Roseče a okolních osad, jejichž obyvatelé se k němu vztahovali.
Oltáře, obrazy i barokní sochy
Interiér propojuje několik období a uměleckých přístupů. Hlavní oltář z roku 1863 vytvořil třeboňský V. Racháč podle návrhu Antonína Lhoty. O pět let později vznikly boční oltáře, připisované Janu Kocábovi; jejich oltářní obrazy namaloval Rudolf Müller. V kostele jsou také dva obrazy Bedřicha Kamarýta.
Starší vrstvu výzdoby zastupují barokní sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma a sousoší sv. Anny Samotřetí, které pocházejí z první poloviny 18. století. Pozornost si zaslouží také varhany z roku 1858, dílo Franze Jüstla z Českého Krumlova. V jednom prostoru se tak setkávají sochařská díla z barokní doby s vybavením a obrazy, které přibyly při pozdějším zařizování kostela.
Kostel jako součást Roseče
Kostel s márnicí je kulturní památkou od 3. května 1958. Jeho hodnota nespočívá pouze v jednotlivých architektonických nebo uměleckých detailech: důležitý je také vztah stavby k návsi, hřbitovu a historii obce. Při procházce Rosečí proto stojí za to vnímat kostel jako součást širšího celku, který po generace sloužil místním obyvatelům.
Kostel se nachází přímo v obci, jeho interiér však nemusí být běžně přístupný. Pokud si jej chcete prohlédnout zevnitř, je vhodné předem ověřit možnosti návštěvy u místní farnosti.