Na průčelí sokolovského Hornického domu se odehrává celý pracovní den: horník se loučí s rodinou, míří do práce, sestupuje do dolu a nakonec se vrací domů. Osm reliéfů sochaře Wilhelma Srba-Schlossbauera tvoří příběh, který dává budově zvláštní lidský rozměr. Nejde jen o ozdobu fasády, ale také o svědectví o práci a každodennosti lidí, kolem nichž se po generace točil život zdejšího kraje.
Dům, který vyrostl z hornického fondu
Hornický dům vznikal v letech 1923 až 1925 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Financování zajišťoval především takzvaný uhelný fond, do něhož se odváděla desetina čistého výtěžku dolu. V roce 1925 byla budova předána sociálnědemokratické Unii horníků a hornictvu falknovsko-loketského revíru.
Od počátku měla sloužit víc než jedné praktické potřebě. Stala se střediskem společenského, politického i kulturního života horníků. Význam této role je patrný i dnes: v domě sídlí Městský dům kultury, konají se tu divadelní představení a další akce. Dům tak nepřestal být místem setkávání, jen se jeho publikum a program postupně proměnily.
Osm výjevů na cestě do dolu a zpět
Reliéfní cyklus s názvem „Jeden den ze života horníka“ zachycuje jednotlivé části dne v časové posloupnosti. Začíná loučením s rodinou a cestou do práce, pokračuje scénami z dolu a uzavírá se návratem domů. Při prohlídce průčelí se proto vyplatí nespokojit se s pohledem z dálky: výjevy tvoří souvislý celek a společně ukazují, jak se práce propisovala do rodinného i veřejného života.
Hornický dům je nemovitou kulturní památkou od roku 1958. Chráněn je také samotný reliéfní cyklus. Právě propojení architektury a výtvarného vyprávění dělá z budovy více než reprezentativní kulturní stavbu: připomíná lidi, pro které vznikla, i prostředí, které utvářelo Sokolov a širší revír.
Welsův odkaz a proměny budovy
Hornický dům patří k významným dílům Rudolfa Welse, architekta spojeného s meziválečnou podobou Sokolova. Jeho jméno připomíná pamětní deska na budově, odhalená v roce 2006. Její příběh má i tragickou rovinu: Wels byl se svou ženou Idou a synem Martinem deportován do Terezína a následně do Osvětimi. Přežil pouze syn Tomáš, který už v roce 1939 uprchl do Anglie.
Vzhled domu se během let měnil. Při úpravách v letech 1969 a 1970 byla fasáda obložena bílými mramorovými deskami. Ty byly v roce 2006 odstraněny a budově se tak vrátil vzhled bližší původní podobě; nešlo však o úplný návrat do někdejšího stavu. Další zásah přišel v roce 2025, kdy se při příležitosti stého výročí předání domu obnovovala vstupní část a navazující prostory. Úpravy přinesly také prvky odkazující k historickému vzhledu interiéru.
Kultura v domě i dnes
Hornický dům najdete v centru Sokolova na adrese 5. května 655. V přízemí sídlí také informační centrum města. Pokud chcete nahlédnout dovnitř, návštěvu je vhodné spojit s kulturní akcí nebo divadelním představením a předem ověřit aktuální program Městského domu kultury.
Procházka kolem budovy nabízí krátké, ale výmluvné setkání s místní historií: v architektuře je přítomný příběh hornického spolku, na reliéfech konkrétní pracovní den a v dnešním provozu pokračující kulturní život. Hornický dům tak zůstává živou součástí Sokolova, nikoli pouze památkou, kterou lze obdivovat zvenčí.