Sto dubů, sto rodin a jedno místo, kde se průmyslová minulost potkává s budoucností krajiny. Takový je příběh Aleje přátelství u jezera Medard nedaleko Svatavy v Karlovarském kraji. Stromořadí vzniklo v dubnu 2018 jako připomínka 100. výročí vzniku samostatného Československa a zároveň jako symbol nové etapy území, které po desetiletích těžby prochází rozsáhlou proměnou.
Každý dub má svého patrona
Do projektu se zapojilo sto rodin z Karlovarského kraje. Každá přispěla na jeden strom a společně tak pomohly vytvořit alej, která není jen krajinářským prvkem, ale také živým památníkem. Iniciátorem byl Josef Pelant z Andělské Hory, na realizaci se podíleli členové Rotary klubu Karlovy Vary a další podporovatelé.
Název Alej přátelství odkazuje k tradici Rotary vysazovat stromy jako vyjádření přátelství a služby veřejnosti. Slavnostní výsadba se uskutečnila v sobotu 28. dubna 2018. Akci moderoval Marek Eben, požehnal jí emeritní plzeňský biskup František Radkovský a na závěr byl odhalen pamětní obelisk.
Stromořadí tvoří dub zimní, tedy druh vhodný i do náročnějších podmínek. Jižní svah, jílovité podloží a prostředí bývalého hnědouhelného dolu nejsou pro mladé stromky jednoduchým místem. Právě odolnost dubu zimního proto hrála při výběru důležitou roli.
Ocenění pro alej v proměněné krajině
Alej přátelství brzy získala pozornost i mimo region. V celostátní anketě Alej roku 2018 zvítězila s 1 635 hlasy. Ocenění je zajímavé také proto, že alej neleží v tradiční kulturní krajině s dlouhou historií sadů a stromořadí. Vyrůstá na území, které ještě nedávno sloužilo těžbě a jehož nová podoba se stále utváří.
Podle dostupných podkladů se nachází na jižních svazích jezera poblíž napouštěcího objektu u Antonínských mostů. Administrativně patří k obci Svatava, přestože se v některých starších materiálech objevuje širší označení Sokolovsko nebo okolí Sokolova. Délka aleje se uvádí různě, bezpečně ji lze popsat jako stromořadí dlouhé několik set metrů.
Medard: z uhelného lomu rozsáhlé jezero
Samotné jezero Medard vzniklo zatopením bývalých lomů Medard a Libík. Těžba skončila v roce 2000, o osm let později bylo ukončeno čerpání důlních vod a od roku 2010 se vodní plocha napouštěla také vodou z řeky Ohře. Dnes má podle údajů Sokolovské uhelné rozlohu 493,5 hektaru, na délku měří přibližně čtyři kilometry a v nejhlubších místech přesahuje 50 metrů.
Pohled na Medard připomíná, jak výrazně se může krajina změnit. Místo těžební jámy vznikla rozsáhlá vodní plocha a na jejích okrajích se postupně ujímají nové porosty. Území je zajímavé nejen pro svůj příběh, ale také z hlediska geologie, půdotvorných procesů a přirozené sukcese rostlin a živočichů. Rekultivace zde neznamená pouze technické zahlazení následků těžby, ale dlouhodobý vývoj nového prostředí.
Procházka, která má zatím své limity
Alej může být cílem procházky s přesahem. Návštěvník zde neuvidí jen řadu mladých dubů, ale také krajinu, na níž lze dobře sledovat rozdíl mezi minulostí a současností. Pamětní obelisk připomíná okolnosti výsadby, zatímco jezero a okolní svahy vyprávějí příběh dolu, rekultivace a postupného návratu života.
Je však důležité počítat s tím, že okolí Medardu se stále připravuje na plnohodnotné zpřístupnění veřejnosti. Aktuální možnosti přístupu se mohou měnit a lokalita nemusí fungovat jako běžná turistická trasa s hotovým zázemím. Před cestou je proto vhodné ověřit přístupnost konkrétního místa a řídit se aktuálním stavem v terénu.
Budoucnost jezera se teprve staví
Projekt udržitelné revitalizace a resocializace lokality Medard počítá s budováním stezek, parkovacích ploch, informačních prvků a základního návštěvnického zázemí. V plánu je také propojení jižního a severního břehu a vznik infocenter. Dokončení projektu je plánováno na 31. října 2027, takže všechny zamýšlené prvky nelze automaticky považovat za hotové.
Alej přátelství tak stojí na zajímavém pomezí: je oceněným místem, které už má svůj příběh, ale zároveň součástí krajiny, jejíž další kapitoly se teprve píší. Právě proto stojí za pozornost každého, kdo chce poznávat méně známá místa Česka a sledovat, jak se bývalé těžební území postupně mění v prostor pro přírodu, vzpomínky i budoucí návštěvníky.