Na vrchol Střmenu nevede pohodlná cesta kolem zříceniny. K někdejšímu hradu se stoupá po ocelových schodech a žebřících, které návštěvníka postupně vyvedou na skalní věže nad Teplickými skalami. Odměnou není zachovaný hrad, ale pohled do skalního města, okolních roklí a při dobré viditelnosti také směrem ke Krkonoším a Sněžce.
Střmen je zajímavý právě tím, co na něm chybí. Na pískovcovém suku se nedochovaly výrazné kamenné stavby. Ve skalách však zůstaly záseky pro trámy, upravené plochy, stopy několika dřevěných podlaží a pozůstatky schodiště. Archeologická lokalita tak ukazuje, jak mohl vypadat hrad, jehož konstrukce byla z velké části vytvořena ze dřeva a postupem času zcela zmizela.
Strážní bod nad cestou k Adršpachu
Střmen leží v katastru Teplic nad Metují a patří k významným archeologickým lokalitám vrcholného středověku. Vlastní hradní část se nacházela na skalních věžích, zatímco plošina na západním úpatí pravděpodobně sloužila jako předhradí s hospodářským zázemím.
Podle odborného výkladu nešlo o běžné šlechtické sídlo s rozsáhlým obytným zázemím. Střmen měl nejspíš vojenskou a kontrolní funkci: umožňoval sledovat přístupovou cestu k nedalekému hradu Adršpachu od Teplic. V systému pohraničních hradů tak mohl fungovat jako pozorovací a hlásný bod.
Přesné datum založení ani úplný seznam majitelů nejsou spolehlivě doloženy. První písemná zmínka bývá spojována s dokumentem Majestas Carolina z poloviny 14. století, nejčastěji s rokem 1348. Pozdější držitelé jsou v regionálním výkladu spojováni mimo jiné s pány z Dubé, z Náchoda a s dalšími šlechtici, tyto údaje však nelze chápat jako zcela jistou posloupnost.
Z hradu zůstaly draže a schody
Prohlídka Střmenu vyžaduje trochu představivosti. Návštěvník neuvidí hradní věž s dochovanými zdmi, ale skalní prostor, v němž lze podle záseků a dalších stop rekonstruovat původní podobu stavby. Dřevěné podlahy bývaly usazeny přímo do pískovce a jednotlivé úrovně spojovalo schodiště. Výrazné pozůstatky kamenné zástavby se nedochovaly.
Hrad zanikl nejpozději v polovině 15. století. Historické prameny jej spojují s válečnými událostmi – podle některých údajů byl roku 1428 dobyt husity, před rokem 1447 jej obsadili Slezané a roku 1447 byl rozbořen. Jiný výklad připouští zánik už během husitských válek. Jisté je především to, že v této době Střmen přestal plnit svou původní úlohu a postupně se proměnil ve zříceninu skrytou ve skalách.
Krátká odbočka, která prověří nohy
Střmen je přístupný pouze pěšky. Výchozím místem je oblast Střmenského podhradí u vstupu do Teplických skal, přibližně jeden kilometr od parkoviště. Z Teplic nad Metují je hlavní vstup vzdálen zhruba dva kilometry a v dosahu je také vlaková zastávka Teplice nad Metují–Skály.
Od vstupu vede k hradu modrá turistická značka. Samotný závěr výstupu je velmi strmý a vede po ocelovém schodišti a žebřících. Úzká cesta může být náročná při míjení s ostatními návštěvníky a na vrcholu není mnoho prostoru. Výstup proto není vhodný pro osoby s omezenou pohyblivostí, kočárky ani pro malé děti bez dozoru. Kdo se necítí dobře ve výškách, měl by tuto odbočku zvážit.
Na nejvyšší části skalního útvaru je dnes upravená a ohrazená vyhlídka. Z ní se otevírá pohled na Teplické skalní město, rokle a pískovcové věže. Za příznivého počasí lze dohlédnout k údolí Metuje a podle místních turistických údajů také ke Krkonoším a Sněžce.
Střmen jako součást návštěvy Teplických skal
Výstup na Střmen je možné spojit s přibližně šestikilometrovým okruhem po Teplickém skalním městě. Ten vede kolem výrazných skalních útvarů, soutěsky Sibiř, Chrámových a Martinských stěn, skalní kaple a naučných panelů. Na celý okruh je vhodné vyhradit nejméně několik hodin.
Samotný Střmen je podle turistických informací volně přístupný po modré značce. Případné vstupné se týká placeného prohlídkového okruhu Teplickými skalami, nikoli samostatného výstupu k hradu. Před cestou je ale rozumné ověřit aktuální režim, stav schodiště a případná omezení na oficiálních stránkách areálu.
Teplické skály leží v Národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály, kde je pohyb povolen pouze po značených cestách. Některé úseky mohou být v zimě obtížně průchodné a na jaře se část tras někdy uzavírá kvůli ochraně hnízdících ptáků. Střmen tak není jen rychlou vyhlídkovou zastávkou, ale výpravou do citlivé krajiny, v níž se přírodní scenérie prolíná s téměř neviditelnými stopami středověkého hradu.